Чешская литература. Хрестоматия

Velikе pote?en? mela Bаra, ze ji El?ka nav?t?vila; vodila ji v?ude, chlubila se j? s zahrаdkou, vedla ji do sadu, na pole i na louku k tаtovi, kter? se nemohl El?ce vynadivit, jak vyrostla, zkrаtka pochodily v?ecka m?sta, kde se pred tremi roky hon?valy. Pak se usadily do sadu, Bаra prinesla na misce smetany, v n?z nadroben byl cern? chlеb, postavila ji do trаvy a jedly s El?kou, jako pred casy. Pritom j? vypravovala Bаra o svoj? cernе krаve, o Li?ajovi a pri?la rec na Jos?fka. – «A je?te te nemuze Vlckovа vystаt?» ptala se El?ka.

«Ba nemuze, jako by j? sul do oc? sypal, kdyz mne vid?, a kdyz nev? nic jinеho, han? moje oci, ze pr? koukаm jako pulec.» – «Nehodnа za to!» hnevala se El?ka. – «Ba nehodnа, dokonce kdyz j? neublizuju. Onehdy jsem ale dostala zlost; poslala jsem j? zrcadlo, aby se dr?ve na svoji krаsu pod?vala, nezli jinеho han?.» – «Dobres udelala,» smаla se El?ka, «ale proc se jen na tebe hnevа?» – «Eh habrovina, ona sv?m bazili?kov?m okem kazdеho u?tkne, nejen mne. Ale snad se proto hnevа, ze jsem u vаs v peknej??m svetle nez Jos?fek a ze mne Jos?fek rаd mа. – Chudаk vzdy je bit, kdyz se dov? matka, ze byl u nаs. Dost se mu namluv?m, nechodte k nаm, a prece prijde, nemohu tedy za to.»

El?ka mlcela, po chv?li se ale ptala: «A mа? ty Jos?fka rаda?»

«Proc bych ho nemela m?t rаda, kazd? kdаce na neho, chudаka malеho, jako na mne a on se brаnit neum?, je mi ho l?to.»

«Coz je posud takov?, jak? byl? Vzdyt rekla Vlckovа, ze vyrostl.»

«Li?ajovi do podvazku,» usmаla se Bаra, hned ale pravila ?trpne, «kterak mа rust, kdyz dostane od mаmy v?c buchet do zad nez do zaludku.»

«A co tomu r?kа Vlcek, vzdyt je to jejich syn?»

«Vlcek a Vlckovа jedno pаsmo. Maj? zlost, ze by nerad Jos?fek panem pаterem byl. – Ty muj pane boze, jako by za to mohl, ze se mu to ted nel?b?; – vzdyt nevolnа sluzba pаnubohu milа by nebyla.»

«Pravda ze ne,» dosvedcila El?ka. – Je?te se za nekterou chv?li devcata bavila, pak vyprovodila Bаra El?ku domu a od tе doby chod?valy zase k sobe, ackoliv v?ce na peci s pannami nehrаvaly.

Prаtelstv? tech dvou devcat nebylo ale sousedkаm vhod, zacaly si pov?dat, proc se panna El?ka jen s past?rovic druz?, ze se to pro ni neslu??, ze by mela sp??e s rychtаrovic, kon?elovic a jin?mi se druzit. Schvаlne se o tom mluvilo hlasne, aby se to doneslo panne Pepince k u??m. – Pannu Pepinku to domrzelo. – Radno nebylo sousedky popudit; mezi chasu nechtela ale panna Pepinka El?ku poslat, devcata zvаt k sobe na faru nebylo tеz jaksi slu?nе, i mluvila o tom s El?kou. El?ka krаtce rozhodla, ze pujde nekdy vesnickа devcata nav?t?vit, ze v?ak Bаra zustane jej? nejmilej?? druzkou. – Panna Pepinka nemela nic proti tomu, nebot mela Bаru z mnoh?ch pr?cin rаda. Mela za to, ze se Bаra sotva kdy provdа, ze tudy zustane ona jej? pravou rukou, kdyz by se El?ka provdat mela. – Panna Pepinka mela pro El?ku zenicha za lubem, ale nikdo o tom nevedel, ani sаm pan farаr. Byl to sprаvc? ze sousedn?ho panstv?, panne Pepince se ten clov?cek l?bil i zdаlo se j?, ze by to bylo pro El?ku ?ikovnе zaopatren?. – Panskа pole hranicila se zаdu?n?mi a pan sprаvec, kdyz za?el az na ten konec, vzdy se stavel na fare. – El?ka nemela o ?test?, kterе j? tetinka v duchu chystala, ani zdаn? a jej? hlavinkou prob?haly zcela jinе plаny nezli ten, stаti se pan? sprаvcovou; nepovedela o nich posud ani Bаre. – Nez Bаra vid?vala El?ku casto zamy?lenou, smutnou a z toho hаdala, ze j? cosi na srdci lez?; myslela si ale, v?ak se tref? doba, kde mi to pov?. – Nem?lila se Bаra. – Navzdor tomu, ze sousedky Bаru v ?patnеm svetle El?ce ukаzat se snazily, rozpustil?ch j? sp?laj?ce, prece El?ka Bаre v?ce verila nez jim a ji rаda mela jako kdy jindy. Pred svat?m Janem Krtitelem vec?r se?la se devcata a El?ka ptala se Bаry: «Bude? hаzet z?tra venecek?» – «Nehаzela bych sama, chcete-li ale, prijdte, pred sluncem v?chodem k nаm, pujdeme spolu.» – «Prijdu!»

Rаno pred sluncem v?chodem stаla El?ka jiz v past?rovic sadu, Bаra vedle n?; vаzaly na obroucky z vrbov?ch proutku b?lе, modrе a cervenе kv?t?. «Na koho bude? myslet?» ptala se El?ka Bаry. – «Mil? boze, nemаm na koho,» vzdychlo si devce. «Hod?m nazdarbuh venecek, popluje za va??m. Prаla bych jen, az se vdаte, El?ko, s vаmi j?t.»

El?ka se zamlcela, rumenec polil j? tvаr; po chv?li pov?dala, podаvaj?c ruku Bаre: «Tu moje ruka, ze zustanem pohromade, jestli ty se nevdа?; jа se vdаvat nebudu,» dolozila s povzdechem. «Kterak to mluv?te, El?ko, mne mаlokdo miluje, vаs kazd?, – vy budete bohatа, jа jsem chudа, vy jste krаsnа, jа jsem nehezkа, vy ucenа, jа sprostе, hloupе devce – a mela bych myslet na muze a vy ne?»

«Tetinka mi vzdy r?kala, ze to prijde na libost, jednomu svedc? karafiаt, druhеmu ruze, tret?mu fiala; kazdе kv?tko najde svеho obdivovatele, kazdе mа svoji krаsu. – Nesnizuj sebe, nepovy?uj mne, jsme si rovny. – Nebude? opravdu na zаdnеho z chlapcu myslet, ani jsi posud nemyslela?» – «Ne, ne,» zavrtela Bаra hlavou, usmаv?i se, «na zаdnеho nemysl?m, a kdyz mi prijdou na zаlety, zkrаtka je sprovod?m. Procpak bych si mysl kalila, proc zlatou svobodu vаzala!»

«Kdyby te ale nekter? z nich rаd mel, tuze rаd a ty jeho, pak bys prece vаzat se dala?» ptala se El?ka.

«Coz nev?te, El?ko, jak to chod?? – Dr?ve by se jeho rodice smlouvali s m?m tat?kem, mnoho-li mi dа, nezli by smel chlapec si mne vz?t. U nаs vena nen? tolik, aby se j?m kter?koli rodice spokojili, a z milosti prij?t do statku nechci, radeji bych si ml?nsk? kаmen na krk uvаzala a do reky skocila. – Kdybych si ho dobrovolne na krk vlozila, musela bych sama sobe blаznu nadat. – Jestli lajou ted na mne, pak by lаli dvojnаsob. A necht jsem, jakа jsem, kytici mаm za pasem,» dodala, zp?vaj?c a zastrkuj?c za pas kytici z kv?t?, co zbylo z vence. Pak ale ukazuj?c na rann? cervаnky, pravila: «Svrchovan? cas!»

Rychle dovila El?ka venec a obe devcata posp?chala k bl?zkеmu mostku, kter? vedl pres reku na luka. – Uprostred mostku se zastavila. «Hodme zаroven,» pravila El?ka, drz?c venecek nad vodou. – «Tedy!» zvolala Bаra, odhodiv?i venecek nad vodou. – Av?ak venecek, siln?m ramenem odhozen, nedopadl vody, zustal viset na vrbe, okamzen? zustala Bаra zarazena, plakala, odhodlane pohodila hlavou rkouc: «Necht tam vis?; pekne to kv?t? vrbe slu??.» – El?ka ale nespustila oko ze svеho venecku; venecek, tresouc? se rukou dolu spu?ten?, tocil se okamzen? na jednom m?ste, pak ho uchvаtila vlna, podala druhе, ta tret?, nesly ho dаle a dаle, az zmizel devcatum s oc?.

El?ka sepnutе ruce polozenе maj?c na zаbradl?, d?vala se planouc?m okem i tvаr? za veneckem, jak ho proud daleko unа??, Bаra, podeprena telem o zаbradl?, tеz za n?m mlcky hledela. «A tvuj venecek uvаzl zde; vid??, ze se vdа? zde!» ozvala se El?ka, obrаt?c se k Bаre. «Dle toho bychom ov?em nemely b?ti pohromade; jа mela bych zustat zde, a vy prij?t daleko od nаs. Never?m tomu ale; clovek m?n?, pаnbuh men?.»

«Ov?em,» rekla El?ka hlasem skoro smutn?m a sklopila s povzdechem oci na vodu.

«Tedy byste, El?ko, tak rаda daleko od nаs se dostala, nel?b? se vаm zde?» ptala se Bаra a temnomodrе velikе jej? oko zpytave pohl?zelo do El?ciny tvаre.

«Coz si to mysl??,» ?eptala El?ka, nepozdvihnouc oko, «l?b? se mi tu, ale…»

«Ale tam daleko je nekdo, po nemz se mi zde st?skа, za t?m bych rаda, vidte, El?ko?» dorekla Bаra, a poloziv?i hnedou svoji ruku na belounkе rаme devcete, hledela j? s usmаn?m do tvаre. El?ka popozdvihla oci k Bаre, usmаla se, ale zаroven pustila se i do plаce.

«T?z?-li vаs neco, sverte se mi, u mne to zustane pochovаno jako v hrobe,» pravila Bаra. El?ka polozila mlcky hlavu na Bаrino rameno, obejmula ji a jen plakala; – Bаra jemne jako matka svoje decko k sobe ji privinula, l?baj?c rusе jej? vlasy. – Vysoko nad hlavami devcat skrivan peje se vznа?el, nad vrcholy zelen?ch lesu vychаzelo slunce a polilo zlatou zаr? zelenе ?dol?. – Jakub vy?el pred past?rnu a trouby past?rskе hlas pripomnel devcata, ze je cas, aby ?la domu.

«Po ceste si to pov?me,» pravila Bаra, vedouc El?ku za ruku z mostku na lucn? cestu.

«Ale kterak jsi to poznala na mne?» ptala se El?ka.

«I boze, to se lehko poznа. B?vаte zamy?lenа, nekdy smutnа a zase vаm l?cko zаr?; – jak jsem vаs pozorovala, myslela jsem hned, ze vаm neco mus? b?t. Uhodla jsem.»

«Jenom jestli na mne tetinka to nezpozoruje a ptаt se mne nebude,» ouzkostlive povedela El?ka; «ona by se hnevala, nel?bil by se j?,» dolozila.

«Znа ho?» – «Videla ho v Praze; to je on, co tetinku prazskou vyhojil.»

«Ten doktor? Vid?me; – vy jste nekolikrаt mi o nem pov?dala, jak hodn? to clovek, co se tedy panne Pepince pri nem nel?b??»

«Nev?m, ona jen na neho laje, a ze je j? protivn?,» skoro plactive pov?dala El?ka.

«Coz nen? libn??»

«Ach Bаro,» vzdychlo si devce, «tak krаsn? clovek nen? v celеm okol? jako on.»

«Snad nen? bohat??»

«Bohat?? To nev?m; ale co z toho. K cemu bohatstv??»

«To je pravda, ale tetinka bude cht?t, abyste si vzala bohatеho a dobre se zaopatrila.»

«Ne, ne, Bаro, jа si zаdnеho jinеho nevezmu, radeji bych umrela.»

«No, vzdyt tak zle nebude; a byt i nebyl bohat, v?ak ona si dа panna Pepinka i pan strejcek r?ci, az jim pov?te, – ze ho mаte rаda.»

«Jа jim to nesm?m povedet, prazskа tetinka mi to zakаzala, ale sl?bila nаm, ze se postarа o na?e ?test?, i kdyby tetinka brаnila. – Pred t?hodnem psal mi, ze se na druh? mes?c shledаme.» – «Vy si p??ete?» – «To je tak: prazskа tetinka neum? psаt a je krаtkozrakа. Hynek – tak se jmenuje – , vid, ze to je peknе jmеno?» – «Podivnе, je?te jsem takovе nesly?ela,» m?nila Bаra a El?ka dаle pov?dala: «Hynek se nab?dl, ze j? listy na mne bude psаt. Ona by nepsala, leda jednou za rok, ale on ji pohаn? k tomu, aby mi vzdy nejakе vyr?zen? psala. V?ak se tomu strejcek div?, ze tetinka tak casto p??e.» – «A jak, kdyz strejcek list cte?» – «I holecku, to my jsme si v?ecko vymysleli; p??eme tak, aby tomu nikdo nerozumel nez my.»

«Je to prece hezkа vec, kdyz se clovek necemu nauc?, jа bych to nedokаzala.»

«I tomu bys lehko se naucila,» m?nila El?ka. Prаve do?ly k past?rne; i vzala Bаru za obe ruce, a hled?c j? jasn?m sv?m okem do tvаre, pravila: «Ani never??, jak mi je nyn? volno, jako by mi kаmen se srdce spadl. – Nyn? mohu s tebou o nem mluvit. Ale,» dolozila s duvern?m pr?zvukem hlasu, «ty, Bаro, nemа? mi co r?ci?»

«Jа?» zaj?kla se Bаra a sklopila velkе oci, «jа – nic.» – «Prece snad slov?cko?» – «Nic, El?ko, nic, pouhе sny!» – «Povez mi je tedy.» – «Az nekdy!» zavrtela hlavou Bаra, vysmekla ruce z El?cin?ch, a ukazuj?c na chl?v a boudu, dolozila: «Vid?te Li?aje, kterak se stuchа, a Cernа se tam je?te obes?. Cas je pustit; a va?e krаvy takе jiz v stаdu, sly??m je zvonit. Hned pozene tat?k kolem. Jdete okolo zahrad, El?ko, by vаs selky nevidely a nepomluvily.»

«Eh, at si mluv?, vzdyt nedelаm nic zlеho. Poslechnu te, jdu, ale co nejdr?v si pov?me v?ce,» pravila El?ka a zmizela mezi ploty.

III

Dve noviny roznа?ely se po vesnici; v kazdеm statku, v kazdе chalupe se o nicem jinеm nemluvilo nez o stra?idle v zаdu?n?m lese a o svatbe panny El?ky s panem sprаvc?m.

«Tedy tak zаhy zapomnela na prvn? svoji lаsku?» pomysl? si ctenаr. – Nedelej El?ce krivdu, ona se nezproneverila ani my?lenkou a um?nila si, ze radeji v?e podstoup?, nez by se stala pan? sprаvcovou. I kdyby nebyla jiz milovala, pan sprаvec nebyl clovek ten, do nehoz by se zamilovat mohla.

Byl to muz?cek, jak by ho opekl, postaven na krаtk?ch nozickаch. Cervenе tvаre jak pivonky, i nos takov?. Na hlave humence, jez ale zakr?val zrzav?mi vlasy, kterе mu v t?le a okolo u?? je?te pozustaly. Oci byly masem zarostlе a mely tu dobrou vlastnost – zvlа?t pro sprаvce – , ze se d?valy zаroven na dve meze. Nos?val v lеte slamen? klobouk se zelenou pentl?, rаkosku se strapcem, nankinky, vestu zimn? pres prsa sepjatou, aby se nezastudil a ko?ili neu?pinil, na krku kartonov? ?аtek a hreb?ckovе barvy frak, se ?picat?mi ?osy a zlut?mi knofl?ky. Z kapsy visel mu vzdy ruzek modrеho ?аtku – nebot pan sprаvc? ?nupal. – Pov?dalo se mezi vesteck?mi sedlаky, ze poddan? sousedn?ho panstv? panu sprаvc?mu hreb?ckov? frak nejednou za vetrem vyprа?ili, nez nepri?lo to nikdy k soudu. Sprаvce byl velmi bojаcn?, ale navzdor tomu se ho sedlаci prece bаli, on totiz nahrazoval bojаcnost svou lst? a mstivost?, kterou jim pak splаcel; – k lidem, od nichz jakеhoz uzitku ocekаvat mohl, byl velice ?lisn? a zdvoril?, jinak hrub? clovek. Byl takе velice skoup?; jedinou dobrou vlastnost mu nemohl nikdo upr?t, totiz tu, ze byl bohat. Ano, bohat byl pan sprаvc? Kiliаn Slаma, a to byla ta peknа vlastnost, kterа se panne Pepince pri nem l?bila; – ostatne nem?nila takе, ze by jeho postava byla nepeknа. – Jaktezivi, se j? velc? su?? lidе nel?b?vali; i to velmi j? lichotilo, ze j? pan sprаvce vzdy ruku pol?bil. Myslila, ze se El?ce konecne takе zal?b?, ze mu privykne; a r?kala panu bratru, kter? o tom plаnu nechtel sly?et, takov? muz ze si um? zenu vаzit v?ce nez mlad? hejsek, ze ji bude na rukou nosit, El?ka ze bude pan?, dobre se m?t, a kdyby mel umr?t, ze bude bez starosti. «A jа, kdyby mel pan bratr zemr?t,» rozumovala v duchu dаle, «budu m?t kam j?t.» – Zkrаtka, panna Pepinka umela to pekne navlеknout, aby pan sprаvec zacastе na faru pri?el, ze konecne i pan farаr proti nemu nicehoz nemel; privykl mu, a kdyz nepri?el sprаvec k veceri a po veceri mel hrаt mariа? s Pepinkou a kosteln?kem nebo ucitelem, jako by mu neco chybelo. El?ka o Pepincine plаnu z pocаtku ani zdаn? nemela, sly?ela jen chvaloreci na jeho dobrotu a bohatstv?, jichz si ale tak mаlo v??mala jako dvoren?, jez pan sprаvec dosti nemotorne najevo j? dаval. C?m dаle, t?m byl sprаvec ?silnej?? a tetinka zjevnej??, takze porozumela El?ka, oc se tu jednа. Bylo j? to k sm?chu; kdyz ale tetinka zertum rozumet nechtela, pr?sne domlouvat j? zacala i pan farаr k tomu radil, aby si sprаvce vzala, tu zacala b?t smutnа, zacala se sprаvci vyh?bat, ut?kaj?c se s tezkost? svoj? k milе Bаre. – Bаra znala plаn panny Pepinky od n? samе, nebot Pepinka chtela, aby j? Bаra nаpomocnа byla a El?ce domlouvala. – Tenkrаte ale uhodila na nepravou z?lu; kdyby ani byla El?cinu lаsku neznala, k tomu by j? nebyla domluvila. Ona sama nevаzila si pana sprаvce v?c nez prachu v oc?ch a nebyla by ho chtela, kdyby j? panstv? byl podаval. – Nerekla Pepince tak ani tak, ale tajne s El?kou se spolcila a sama list, v nemz El?ka prazskе tete v?e vypsala, do mesta na po?tu donesla. Od tе doby, co vedela El?ka, oc se sprаvci jednа, nesly?el od n? vl?dnеho slova, nevidel libеho pohledu, – a nikdo by byl nerekl, ze dobrа, ke kazdеmu vl?dnа El?ka ?secne mluvit dokаze a ?karede hledet. Po kazdе, kdyz pak prichаzel na faru, sly??val po nаvs? neb kdesi u plotu hanlivе p?snicky, kterе jakoby schvаlne na neho slozenе a pro neho schvаlne zp?vаny byly. On si to ale v?ecko nechal l?bit, kdyz ale jednou Bаru potkal a ona tu z cista jasna spustila: