Оценить:
 Рейтинг: 4.6

История руссов. Варяги и русская государственность

Год написания книги
1960
<< 1 2 3 4 5 6 7 8 ... 12 >>
На страницу:
4 из 12
Настройки чтения
Размер шрифта
Высота строк
Поля
Мы уже отмечали в другом очерке, что запись легенды в Никоновской летописи носит явно заимствованный из какого-то греческого источника характер: ни стиль отрывка, ни его содержание вовсе не соответствуют таковым в обычных записях Никоновской летописи.

Трудно, конечно, доказать, откуда Никоновская летопись списала легенду о крещении Аскольда, однако греческое его происхождение несомненно. Так как, сколько нам известно, вопрос этот в нашей литературе не обсуждался, мы считаем необходимым поставить его и привести прежде всего другой, более обширный иностранный вариант легенды о крещении руссов.

Ниже мы приводим латинский перевод с греческого Ансельма Бандуры, 1729, опубликованный им в его комментариях к сочинениям Константина Багрянородного. В указанном комментарии дан греческий текст и его латинский перевод.

К сожалению, мы не имеем возможности привести и полный перевод на русский язык, мы ограничимся только самым кратким изложением содержания, чтобы читатель, не знающий латыни, всё же знал, о чем идет речь[1 - Учитывая важность этого источника, мы воспроизводим в приложении к данному тому его полный комментированный перевод с греческого оригинала. Нижеследующая краткая латинская справка о Крещении южных славян, предваряющая текст оригинала, переводится здесь же, в подстраничном варианте. – Примеч. ред.].

Переводу Бандуры предпосланы следующие строки введения: «Chrobati ac Serbii, uti supra ad caput XXX. adnotavimus, fidem Christi susceperunt Heracleo Juniore imperante; Pagani vero sive Arentani baptizati fuere sub Basilio Macedone, ut idem Porphyrogenitus scribit supra cap. XXIX. quemadmodum etiam plures alii ex Slavis, qui Dalmatiam incolebant, ut ipse tradit eodem loco, & in Vita Basilii num. LIV. ex editione Regia.

Quod quidem congruit cum Platina, qui Adriani secundi Pontificis, & Suetopoli principis Dalmatiae Sclavos Christi fidem suscepisse ait in vita Johannis XIII. quem pro XIV. ponit.

Haec autem Platinam ex Blondo, Blondum vero ex Chronico MS Andreae Danduli exscripsisse ajunt, ubi sic legitur: Hujus autem B. Cyrilli praedicatione Suetopolis Rex Dalmatiae, qui ab Odrillo germano Totilae Regis Gothorum originem duxerat, cum toto suo populo fidem Catholicam suscepit.

Verum Dandulus haec sub Michaele contigisse scribit, Platina vero sub Basilio Macedone. Neque soli Arentani ac nonnulli alii ex Slavis Dalmatiae accolis sub Basilio Macedone baptizmum susceperunt; verum & Bulgaros ad meliorem frugem revocavit idem Imperator, Russisque persuasit, ut sacrum Baptisma susciperent, quemadmodum narrat laudatus Porphyrogenitus in avi Vita num. XCV & XLVI.

De Russorum autem ad fidem Christi conversione libet hic proferre historiam, quae a principio mutila est, quam quidem reperi in Codice MS Colbertino recenti manu conscripto n. 4432 &. Latinum fecimus. Sic igitur habet»[2 - «Хорваты и сербы, как мы отмечали выше, в главе 30-й, веру Христову приняли в правление Ираклия Младшего; язычники же, или Арентаны, крещены были при Василии Македонянине, как об этом и Багрянородный пишет выше, в главе 29; точно так же и другие из славян, Далмацию населявшие, как он пишет в том же месте, и в жизнеописании Василия, раздел 54 в королевском издании. Это согласуется и с тем, что говорит Бартоломеус Платина в жизнеописании Иоанна 13-го, коего он перед 14-м помещает: о том, что при понтифике Адриане Втором и князе Далмации Светополисе приняли славяне веру Христову. Говорят также, что Платина у Флавио Блондо, а Блондо – из манускрипта Андреа Дандоло переписал это, где сказано так: “По предсказанию же этого блаженного Кирилла, Светополис, король Далмации, который от Одрилла, готского короля, вел род свой, принял веру Католическую вместе со всем народом своим”. Однако Дандоло это писал в правление Михаила, Платина же – при Василии Македонянине. И не только Арентаны, но и некоторые другие из славянских обитателей Далмации при Василии Македонянине приняли Крещение; ведь и Болгар к вящей их пользе призвал этот же император, и Руссов убедил, дабы приняли они святое Крещение; об этом же повествует прославленный Багрянородный в жизнеописании предка своего (Василия Македонянина), разделы 95 и 96. Историю же обращения Руссов в веру Христову желательно здесь воспроизвести, каковой истории начало (в манускрипте) испорчено; нашел же я ее в Кольбертинском рукописном кодексе, современным почерком написанном, номер 4432, и латинский перевод мы сделали. Итак, там сказано…» Здесь упоминаются несколько итальянских историков эпохи Ренессанса, писавших о Крещении южных славян. Светополис – это король Сватоплук (правил ок. 870–894). Арентаны: считается, что это именование связано с римским названием местности под названием Арента, где жили славяне-язычники, отсюда их уподобление в приведенной цитате. Разбиение на абзацы в оригинале отсутствует. – Примеч. ред.].

Итак, греческая рукопись, которую Бандура ниже переводит на латинский язык, точно не датирована, имеет поврежденное начало и принадлежит неизвестному автору. Для наших целей это, впрочем, не имеет особенного значения, ибо из текста явствует, что события записаны современником их, во времена Василия Македонца.

«…Et quae ad religionem eorum pertinent accurate ediscerent. Illi vero sciscitandi studio cupidi, Roman se conferunt: isticque omnia perscrutantur & exquirunt, ac curiosissime dispiciunt cum sanctorum templorum decorem, tum sacerdotum & pontificum ordinem. Imo etiam Patriarcham eorum, quem papam vocant invisunt; a quo verbis & doctrina ad ulilitatem suam spectante instituti, reventuntur ac regionem suam repetunt, hinc sese magno Regi sistunt; ipsique omnia quae viderant & audierant sedulo recensent.

Adfirmabant porro, magna illa & verissima existere, nec ulteriori perquisitione & perscrutatione opus esse. Quod si velis, inquiunt, illustrissime & gloriosissime Domine princepsque noster, ipsorum fidem ampleati, id ipsius significcato, atque eorum mysteriis rite initiare. Quibus auditis proceres qui cum rege erant, maximeque ii, qui ipsi talis propositi auctores fuerant, rursus ipsum ita compellant.

Non videtur nobis id agentum esse, nisi prius iidem ipsi Constantinopolitanos ritus explorent & ediscant. Fama quippe est eam urbem magnam, imo praestantiorem esse. Demumque e re fuerit, ut iidem hujus quoque religionem & cultum examinent ac experiantur: & sic postea ex his duabus meliorem deligemus».

Посещение руссами Рима с целью испытания веры нам интересно только с той точки зрения, что это был обдуманный шаг, и что после отчета послов было решено посмотреть и веру Царьграда, а потом уже выбирать из двух вер лучшую.

«Tum Rex ille prudens & conspicuus hoc consilium admisit & amplexas est. Quamobrem quatuor illos saepe memoratos viros, Constantinopolim mittit, ut omnia quae ad religionem spectabant explorarent ac experientur. In hanc vero illi urbem nec sine magno labore concedunt, atque Basilio Macedoni, tunc Romanorum sceptra moderanti se sistunt, ipsisque tanti suscepti itineris causam renunciant.

Is vero ingenti gaudio hos excipiens, mox viros illos eruditos & praeclares adjungit, qui omnia in urbe pulcherrima monstrarent, quique rogata eorum recte intelligere possent, i isque satisfacere. Hi autem cum multa ipsis in urbe spectaculo digna ostendissent, in celebratissimum illum magnumque sanctae Sophiae templum cum ipsis ingressi sunt.

Atque ut vulgo fertur, tum magna solennitas celebratur, sive S. Chrysostomi, sive Dormitionis sanctissimae Matris Domini mei; id vero non certo dicere valeo; verum tamen est tunc fuisse mirabilem magnamque celebritatem.

Quatuor porro viri qui cum proceribus nostris erant, totum templum circumspexerunt, necnon quae ad celebritatem spectabant: luminaque cernantes, ac canticorum melodiam audientes, stupebant attoniti.

Cum istic autem vespertini & matutini hymni tempore venissent, multaque dixissent audivissentque, accedit sacre et divinae liturgiae tempus: rursusque laudati viri cum proceribus illis ab Imperatore missis in venerandum & maximum Templum ingredientur, ut incruenti & divini mysterii spectatores essent. Huc deducto sermone, Dei erga homines amorem, qui vult omnes salvos fieri & ad cognitionem veritatis venire, stupens considero.

Nam cum Ethnici & barbari illi in termaximum, ut diximus, templum intrassent; stantesque omnia quae ibi tum gerebantur considerarent, curioseque sciscitarentur, cur primum quem parvum vocant, ingressus, deinde vero magnus fieret, quare Subdiaconi & Diaconi ex sacro bemate, cum lucernis & flabellis egrederentur, imo eticam sacerdotes & pontifices, pro assueto more cum tremendis ac divinis mysteriis, necnon Patriarcha qui tunc sedem obtinebat: ac turba in pavimento procideret, preces effunderet clamaretque, Domine miserere.

Illi vero quatuor gentiles soli, intentis oculis sine reverentia haec respiciebant: omnesque sacros ritus considerabant. Ouare misericors ille & miserator Deus noster, iisdem viris oculos aperuit, ut quaedam & mirabilia viderent, at postea sciscitantes, rei viritatem ediscerent. Absoluto quippe divino illo & magno ingressu, cum signo vocati omnes surrexissent: quamprimum viri illi qui stupendam visionem conspexerant imperatoris proceres secum adstantes, manibus arreptos sic alloquuntur: Tremenda & magna esse quae hactenus videramus non diifitemur: quod autem nunc vidimus humanam naturam exsuperat: juvenes quippe quosdam conspeximus alatos, specioso nec assueto amictu, qui pavimentum minime contingebant, sed per aera ferebantur psallentes, Sanctus, Sanctus, Sanctus.

Quod sane nos omnes plus quam caetera in stuporem magnamque admirationem conjecit. Quibus auditis Imperatoris proceres ita respondent: Et fortasse omnia Christianorum mysteria ignorantes, nescitis ipsos Angelos de coelo descendere, & cum Sacerdotibus nostris ministerium obire.

Tum illi, Verissimum sane & manifestum est quod vos dictis; nec alio argumento opus habet: omnia quippe ipsis oculis vidimus. Demum nos remittite ut eo redeamus unde legati fuimus, quo principem nostrum de iis quae vidimus & probe didicimus, certiorem faciamus. Quos illi tunc cum gaudio & laetitia magna dimiserunt».

Из этого подробного описания посещения четырьмя руссами храма Святой Софии видно, что описывал человек, бывший при этом, слышавший речи обеих сторон и видевший впечатление, производимое на руссов торжественным богослужением.

«Reversi autem iili in regionem suam, clarissimo & magno Regi se sistentes, post solitum exhibitum obsequium, omnia quae viderant & audierant ipsi renuntiarunt, talia loquentes: Magna & splendida quaedam nos Romae nuper vidisse non negamus: at quae Constantinopoli visa nobis sunt, humanam omnem mentem obstupefaciunt; quae illi minutatim recensuerunt».

Таким образом, послы доложили князю руссов, что виденное ими в Царьграде далеко превосходит то, что они видели в Риме.

«Magnus vero princeps rei veritatem ab ipsis edoctus, de eaque certior factus, nulla imposita mora, Constantinopolim ad piissimum Imperatorem legatos mittit, qui Episcopum peterent, ut innumeram ibi populi multitudinem doctrina imbueret & baptizaret».

Князь руссов снова послал послов, которые просили у императора послать им епископа для крещения народа.

«Tunc porro Basilius Macedo Romanorum sceptra moderabatur; qui exceptis cum gaudio magno hujusmodi legatis, Episcopum eo misit pietate & virtute clarum, cum comitibus duobus, Cyrillo & Athanasio: qui & ipsi virtute, eruditione & prudentia ornatissimi erant: neque solum divinae Scripturae notitia repleti; sed etiam in humanioribus literis probe exercitati, ut eorum scripta testificarunt».

Император Василий Македонец послал руссам епископа, а вместе с ним двух ученых мужей: Кирилла и Афанасия (Кирилла и Мефодия. – С. Л.). Таким образом, согласно греческой рукописи, переведенной Бандурой на латынь, крещение Руси произошло одновременно с посылкой Василием Македонцем ученой миссии для организации просвещения.

Указание на царствование Василия Македонца, а также другие данные, указывают, что в рассказанной истории речь шла не о киевских руссах, а о западных славянах, в частности мораванах. С Аскольдом этот рассказ не имеет ничего общего.

Каким же образом эта история и связанная с ней легенда о несгоревшем Евангелии (см. ниже) попали в Никоновскую летопись?

Мы уже видели, что во времена Аскольда уже существовала погодная летописная запись, отмечавшая всё, что случилось достойного внимания. Естественно, что крещение Аскольда, представлявшее собой крупное событие, не могло не быть записанным летописью, отмечавшей даже сильные дожди. Вся изложенная история (с легендой), очевидно, внесена в Никоновскую летопись гораздо (столетиями) позже. Это, по-видимому, случилось так.

Позднейший летописец имел перед собой костяк Никоновской летописи, а кроме того другие источники, среди последних была и легенда о крещении «руссов». Так как время было указано (царствование Василия Македонца) и этому соответствовало по времени княжение Аскольда в Киеве и речь шла о «руссах», то летописец вставил легенду в летопись, прибавив имя князя Руси, которое в греческой рукописи отсутствовало. Таким образом, появление в Никоновской летописи легенды оправдывается со всех сторон, то же, в сущности, сделал бы и современный историк.

Вывод следующий: крещение Аскольда (по крайней мере этим документом) не доказано. То, что в дальнейшем его называли «блаженным» и т. д., является, очевидно, результатом использования летописей типа Никоновской. Равным образом недоказательной является и религиозная традиция в Киеве, совершавшая в определенный день ежегодно специальное молебствие, связанное с Аскольдом, – эта традиция создалась только во второй половине минувшего столетия и является относительным новшеством, совершенно неизвестным Древней Руси.

В связи с этим все измышления Таубе, что Аскольд имел христианское имя Николай, что он был католиком и т. д., – сплошная, ничем не доказанная выдумка.

Интересно отметить, что приведенная история об искании руссами веры нашла, по-видимому, частичное отражение и в «Повести временных лет», именно в рассказе о посылке Владимиром 10 послов в Царьград для испытания веры; впрочем, это установить трудно, ибо одинаковые причины могли породить и весьма похожие следствия.

Перейдем теперь ко второй стороне вопроса: как могло случиться, что Кирилла и Мефодия сочли проповедовавшими не мораванам, а руссам?

Дело объясняется очень просто: мы уже указывали, что древние руссы называли себя в официальных документах «русинами». Русинами до сих пор называют себя жители Прикарпатья. «Русин» было имя юго-западных славян, на Днепр и Волхов оно пришло уже позже. Русинами (rutheni) называли напавших на древнюю Юваву (ныне Зальцбург) в 477 году и относившихся, конечно, не к восточным славянам. Поэтому в истории о крещении, а затем и просвещении их Кириллом и Мефодием, они и названы «русами».

Что это были юго-западные руссы, видно из того, что они в поисках новой веры сначала посетили Рим (это был ближайший город – столица христиан), а затем уже Царьград. Если бы речь шла о Киевской Руси, то последовательность посещения была бы обратной.

Русский летописец, редактировавший летопись типа Никоновской, встретив в древнегреческой рукописи историю о крещении руссов, принял ее за относящуюся к Киевской Руси. Таким образом и совершилось «крещение» Аскольда. Поэтому при современном состоянии наших знаний правильнее будет отрицать то, что Аскольд был крещен.

Приведем, однако, конец греческой рукописи, ибо она касается вопроса о славянской азбуке, к которому нам еще прийдется вернуться в одном из ближайших очерков.

«Eo profecti illi, omnes edocuerunt & baptizarunt; & Christianae pietatis rudimentis instituerunt.

Cum autem gentem eam omnino barbaram & rudem cernerent; ac nullo modo prossent doctissimi viri viginti quatuor Graecorum literas ipsos edocere: ne rursus a pia religione deflecterent, triginta quinque literas ab se inventas & exaratos iisdem tradiderunt, quarum nomima haec sunt: As, Mpuci (в греческом тексте – «мпуки», а не «мпуци») Betd, Glaod, Dopro, Geesti, Zibit, Zelo, Zeplea, I, Sei, Caco, Ludia, Mi, Nas, On, Pokoi, Ritzii, Sthlobo, Nteberdo, Ic, Pherot, Cher, Ot, Tzi, Tzerbi, Saa, Sibia, Geor, Geri, Ger, Geat, Giu, Geus, Gea.

Hae sunt triginta quinque Russorum literae quas hactenus omnes ediscunt, atque rectam piae religionis notitiam obtinent».

После указания на изобретение славянской азбуки повествование переходит уже к собственно легенде о несгоревшем Евангелии и крещении Руси.

«Narrant autem quidam miraculum hujusmodi istis in partibus contigisse. Cum enim princeps ille, optimatesque, imo tota eorum natio, pristina adhuc superstitione teneretur: ac nuper invectum cultum, Chrislianorumque – fidem considerarent, Episcopum qui non diu advenerat evocant: quem princeps ille interrogavit, quid contra religionem suam dicendum haberet, & quaenam ipse docturus esset.

Illo autem sacrum divini Evangelii librum protendente, narranteque miracula quaedam, a Deo in human adventusuo patrata: Nisi quid simile, inquit Russorum turba, nos quoque videamus; maxime vero quale narras in camino trium puerorum factum esse, nullo modo iis quae dicturus es credemus. Ille vero fidem habens huic verissimo dicto: Quodcumque petieritis in nomine meo, accipietis; & Qui credit in me, opera quae ego facio, & ipse faciet, imo majora eorum faciet; respondis illis: Etsi non liceat tentare Dominum Deum, attamen si ex animo ad Deum accedere decrevistis, petite quidquid volueritis: idque Deus petitione vestrae obtemperans exequetur, etiamsi nos quam minimi & indigni simus.

Illi verum statim petierunt ut liber Evangeliorum in rogum ab se accensum mitteretur, & si hic ilaesus servaretur, se ad Dei, quem praedicabant, cultum accessuros. Accepta conditio fuit. Sacerdoteque ad Deum oculos & manus erigente, ac dicente, Spiritum sanctum tuum glorifica Jesu Christe Deus noster: in conspectu totius gentis liber S. Evangelii in caminum conjectus est. Cumque horis non paucis arsisset caminus, hinc igne penitus extincto, sanctus ille liber illaesus integerque repertus est, nulla ignis nota vel damno remanente. Quod conspicati barbari, ac magnitudine miraculi perculsi, sine mora vel dubitatione ad sanctum baptisma sponte accesserunt, ac mente purgati Salvatorem Dominum laudibus celebrarunt: cui gloria & imperium nunc & semper & in secula seculorum, Amen».

В Никоновской летописи мы находим следующий, по-видимому, отсюда почерпнутый, рассказ.

<< 1 2 3 4 5 6 7 8 ... 12 >>
На страницу:
4 из 12