Bylo nás pět / Нас было пятеро. Гедвика и Людвик. Книга для чтения на чешском языке

„U Kr?zu v ma?tali chc?pla kobyla.
Radujte se, Habrovаci, bude hostina!
Habrovаci – hup!
Nazrali se krup.
Napili se syrovаtky,
az jim br??ek puk, puk, puk.“

Jakmile se p?sen ta vаlecnа ozve, jiz vyr?t? se ze v?ech chatrc?, domku, ano i obydl? obcanе habrov?t? a mаvaj? klacky a divoce pokrikuj?.

Av?ak kazdе vаlce predchаzej? manеvry, aby si vojsko zvyklo pobytu v poli a drsnеmu zivotu vаlecnickеmu. Takе letos jsme se ustanovili, ze budeme konat manеvry, a to na vrchu Bud?ne, jenz vеvod? na?emu mestu a odkudz je prekrаsn? pohled, jemuz se obdivuj? i cizinci. Na Bud?ne jest les, kde nerostou ani jahody, ani boruvky. Nic tam nen?.

A tak jednoho jitra se shromаzdilo vojsko u na?eho domu, tat?nek o nicem nevedel, protoze prаve ?el do magac?nu pro petrolej. Kdyby to vedel, tak by zarval stra?n?m hlasem: „Jа ti dаm manеvry, vem si knihu a uc se!“ Velitelem ve?kerе brannе moci byl Bejval Anton?n, neb jest ze v?ech nejsilnej?? a ve v?em se vyznа. Velitelem by chtel b?ti Kemlink Eduard, jelikoz jeho tat?nek p??e na bernаku, procez ho kazd? mus? zdravit. Nа? tat?nek ho takе mus? zdravit, pricemz pokazdе vyndа d?mku z ?st. Еda Kemlink se chlub?, ze um? kreslit plаny, a tud?z nakreslil plаn Bud?na i okol?. Pravil, ze kazdе vojsko mus? m?t plаny, jinаc by utrpelo porаzku a musilo by se dаt na kvapn? ?stup. On se v tom vyznа, a az bude velk?, ze pujde do kadetky ucit se na dustojn?ka. A bude m?t ?avli se strapcem. Bejval pov?dal, teda ze je dobre, at ty plаny nakresl?. Sаm ze udelа takov? vynаlez zkаzy, kter?m v?echny neprаtele znic?.

Pridal se k nаm Zilvar z chudobince, protoze videl, ze mаme s sebou buchty. A mel kameny v kapsаch a prak. Rekl, ze privede je?te v?c hochu, ale Bejval odpovedel, ze je nаs dost. Еda mel pu?ku, levolvеr a kapsle, divoce koukal a mluvil hlubok?m hlasem. Jа jsem mel palcаt jako husitе, kdyz se polozili tаborem u mesta Naumburku a vyslali k nim druzicky, aby je nechali b?t a neubl?zili jim. Pak ?li husitе domu a cestou zp?vali „Kdoz jste boz? bojovn?ci“ a kazd? se lekl, kdyz to sly?el. Jа jsem cetl takovou knihu a kazdеho palcаtem pra?t?m, at si pak jde zalovat.

Taktеz jsme meli vozejk, na nemz byly nalozeny buchty, abysme na pochodu netrpeli hladem. Kdyz jsme se chystali vyrazit, tu pri?la Eva, dcera cukrаre Svobody, a pravila, ze by s nаmi chtela j?t na manеvry. Nacez velitel Bejval Anton?n odvetil, ze to jsou hlouposti, nebot zenskа na vojnu nepatr?. Eva byla l?tostivа a natahovala moldаnky. Tak jsem se do toho vm?sil a otаzal jsem se, proc by nemohla j?t s nаmi? Mne se Eva l?b?, protoze krаsne von? po vanilkovеm cukru.

Kdyz jsem se za ni primlouval, tak se na mne d?val Jirsаk Cenek a pr??erne se ?klebil, mne na potvoru. Kdyz on se d?val, tak jа jsem se taky d?val, pristoupil jsem bl?z, on ?el takе bl?z, zatal jsem pesti, on takе zatal pesti. Jа jsem rekl: „Tak si pojd!“, on odpovedel: „Jen pojd ty!“ Velitel pravil, ze se ted nemаme prаt, protoze by to nemelo zаdnou cenu, na to je dost casu az pak, n?cko je treba se dаt na pochod. Tak jsme toho zat?m nechali, ale Jirsаk Cenek to mа u mne schovаno, jа v?m, proc se pr??erne ?klebil. On si mysl?, ze Eva je moje nevesta, to je b?dnа lez, kdo o mne r?kа, ze jsem zenich, tak je sаm zenich, a ze v?ech nejvet??. Jа se zenit nebudu, a jestli se Cenek bude je?te jednou pr??erne ?klebit, tak ho pra?t?m t?m nejvet??m ?utrаkem.

Velitel rozhodl, ze tedy Eva pujde s nаmi a potаhne vozejcek s buchtami, aby byla takе neco platnа. Eva si radostne poskocila, ze tu bude hned, jestli si takе muze vz?t s sebou Jirinu, protoze to jest jej? nejvet?? a nejvernej?? pr?telkyne, pred kterou nemа zаdnе tajnosti. Bejval pravil: „Proc ne? Jenom koukej, at uz jste tady.“

Tak jsme cekali, porаd cekali, a holky nikde, velitel rekl: „Jez??marjа, to je doba!“, muzstvo reptalo a Cenek se znova ozval, ze to vedel hnedle, zenskе do vаlky nepatr?, ale ned?val se na mne, aniz se pr??erne ?klebil, coz bylo jeho ?test?. Kemlink brucel, ze kdyby to vedel, tak mohl j?t rad?i k strejdovi, co mа krаl?kаrnu, pod?vat se na jeho novou ramlici. Velitel vyslal rychlеho posla k Svobodovum do krаmu, co jako je, pan Svoboda se ho pr?sne otаzal: „C?m poslouz?m?“ a posel se zalekl, takze si koupil za krejcar bonbоny, a nepor?dil.

Teprve za hodnou chv?li pri?la Eva, provаzenа Jirinou Hrazd?rovou, nejakou Bozenou ?ebkovou a je?te jednou holkou, kterou neznаm. V?echny se chechtaly a Jirina mela slunecn?k, kter? vzala matce. D?vky byly odvedeny k vozatajstvu a tаhly vozejk s buchtama. A porаd si neco ?eptaly a pi?tely jako my?i.

Kdyz jsme se pribl?zili k lesu Bud?nu, tak holky pocaly zp?vat: „Ramоno“ nebo tak nejak, takovou hloupou holcenc? p?sen, stra?ne vysok?m hlasem. Velitel se rozzlobil a zarval: „Ticho! Copak je to za porаdek? Nedaleko muze lezet nepr?tel v zаloze a ony si tu krаkoraj? jakoby nic.“

Devcata se mu smаla, Bejval mel vztek a rekl, ze uz je to naposled a ze si muzou delat blаzny ze svе babicky. Holky se je?te v?c smаly, to ony delaj? vzdycky, ponevadz jsou blbе.

Na kraji lesa jsme se utаborili, abychom si odpocinuli, a kochali jsme se krаsnou vyhl?dkou. Еda Kemlink rozvinul plаn, byl krаsne nakreslen?, tu?? vytаhnut?, st?novan?, ano i barvickami vymalovan?. Kazd? strom, kazd? kаmen a cesticka byla k poznаn?, takze jsme se v?ichni divili, jenom Cenek Jirsаk pravil: „To je toho!“

Kdyz jsme si odpocinuli a nabrali nov?ch sil, tu velitel porucil, abychom se pl?zili lesem a hlаsili v?echno podezrelе. Tak jsme se pl?zili a bedlive se d?vali na v?echny strany. Napred krаcel Еda Kemlink, protoze pravil, ze je dustojn?k, mel v ruce plаn a d?val se do neho a v jednom kuse velel: „Vpravo hled! Vlevo toc!“ I dostal najednou kamenem a zarval.

Koukali jsme se, co je, a hou?t? zapra?telo a z neho se vyr?til Je?inаk, mаval klackem a kricel: „Mazte je, rezte je!“ A viz! za n?m druh?, tret?, bylo jich nejm?n miliоn tech Je?inаku, v?ichni rvali jako bejkovе a mаvali klacky. Z toho jsem poznal, ze nаs fale?ne prepadli, a snazil jsem se spasit ?tekem.

Takе velitel se chtel spasit ?tekem a schoval se do ?karpy. Myslil si, ze ho nebude videt, ale Je?inаci ho na?li, vytаhli ho za pacesy a pak ho vochlovali, jeden mu zezadu plivl na kalhoty. Zenskе se daly do brеce, kvicely a kricely, nechaly vozejk vozejkem a utekly. Je?inаci nаm sezrali buchty, nacez nаs honili po pol?ch a hulаkali, ze nаs musej? znicit, abysme si podruhе nefoukali.

Buh v?, jak by to dopadlo, moznа ze bysme byli v?ichni po smrti, kdyby se nаhle neobjevil jak?si roln?k, kter? byl rozzloben?. Roln?k ten mel bic a kricel: „Holoto jedna secsakramentskа, jа vаm dаm pla?it mne dobytek!“

Toho se nepr?tel zalekl, protoze ten roln?k byl podle v?eho nаramn? sprostаk a byl by nepr?tele zmaloval. Tak Je?inаci se dali na zbabel? ?tek a roln?k pravil, ze kazdеmu preraz? hnаty, jemu je to jedno. A Je?inаci ut?kali porаd pryc, a kdyz byli daleko, tak roln?kovi nadаvali, ale nebylo jim rozumet.

My tedy ?li domu a Еda Kemlink ztratil plаny. Cenek Jirsаk plival krev a pravil: „Jа to vedel, tak to mаme. Jа jsem nechtel, aby zenskе ?ly s nаmi, s nimi nen? zаdnа hra.“ Jinak, pravil, by Je?inаky porazil jako nic, ani des?ti by se nelekl. Ptal se mne, jestli jsem nevidel, jak se na neho ctyri sаpali a on jednoho po druhеm slozil. Jа jsem rekl, ze jsem to nevidel, a on se pr??erne ?klebil.

Jа jsem pravil: „Na mne se nemа? co ?klebit,“ on v?ak odvetil: „Budu se ?klebit, schvаlne se budu ?klebit,“ tak jsem pravil: „Kdyz se ?kleb??, tak jse? opice,“ procez jsem mu dal jednu pres kebuli. On mne dal takе jednu pres kebuli, a tak jsme se fackovali.

Velitel Bejval Anton?n vece: „Fuj, fuj, nehrаm!“ a ode?el. Еda Kemlink pravil, ze mus? j?t do housl?, ze uz dvakrаt schаzel. Drazаk Zilvar ode?el uz predt?m, hnedle jak videl, ze se bl?z? Je?inаci, a takе ostatn? ode?li.

?el jsem teda domu s Jirsаkem a celou cestu jsme se fackovali. U Dlouhе Vsi nаs potkal pan Fajst a pravil: „To je peknа ?koln? mlаdez!“ Proto jsme se prestali fackovat a roze?li jsme se do sv?ch domovu.

* * *

Pov?dal jsem, ze Bejval Anton?n jest velk? vynаlezce, nejvet?? vynаlezce ze v?ech, a je to taky prauda. Tuhle mne pravil, ze zase neco vynalezl, ale ze mne to nemuze prozradit, leda kdyz se zadu?uju, ze to nikomu nereknu. Tud?z jsem pravil: „Namoute kute!“ a trikrаt jsem si odplivl.

Tak Bejval Anton?n pravil: „Pamatuj si, zes pr?sahal,“ a pak rekl, ze vynalezl hru, kterа se naz?vа „Palic ceciliаnskеho mesta Mostravy“. Hra spoc?vа v tom, ze se na poli postav? dedina, kterа se podpаl?, a obyvatelstvo bude hasit.

Mne se to velmi l?bilo a pravil jsem, ze by se to melo r?ct taky Еdovi Kemlinkovi, ten jiste dovede delat obyvatele.

Bejval pov?dal, ze jo, a jа jsem rekl, ze Zilvar z chudobince taky muze delat obyvatele. Bejval souhlasil. Ale jа jsem m?nil, ze Jirsаkovi se to nesm? r?ct, protoze kazdou hru zkaz?.

„To se vr!“ vece Bejval Anton?n.

Potom rekl, ze by k tomu potreboval krabice, z nichz by se ty domy vystavely. Jestli bych ty krabice mohl opatrit.

Odpovedel jsem: „To bysem mohl.“ Pravil jsem, ze je odciz?m str?ckovi, k nemuz se nepozorovane vloud?m.

„To by bylo prima,“ vece Bejval Anton?n.

My totiz mаme str?cka a ten se naz?vа Alois Vareka. Mа na nаmest? dum a vede obchod suknem a lаtkami, prodаvа l?mce, ko?ile, jakoz i krabаtle.

Strejda je lakom?, teta Varekovа je taky lakomа. Ona se naz?vа Em?lie. Nikomu nic nedaj?. My s nimi nemluv?me.

Kdyz me strejda vid?, tak se me ptа: „Co jste meli dneska k obedu?“ a jа vzdycky odpov?dаm: „Brambory.“ Str?c se tаze dаle: „Ma?ten??“ „Nema?ten?,“ odpov?dаm. To mne navedl tat?nek a pravil, ze u Vareku nesm?m nikdy prozradit, ze jsme meli zelnаky ci boz? milosti, kocic? tanec, calamаdu nebo uhl?rinu, chlupatе knedl?ky, nastavovanou ka?i, l?vance, nebo dokonce maso. Kdybych mu to rekl, tak by si udelal: „Jojo, pak mаte neco m?t, kdyz v?ecko prozerete.“ A teta by jiste k tomu dodala: „Nejdr?v jste sam? ejchuchu, ale pak prijde to ouvе. Kdo ?etr?, mа za tri. Mаte pamatovat na zadn? kola.“

Tat?nek pravil, ze se Varekovi boj?, ze bysme se na ne spolеhali, ale to si pockaj?. Tat?nek v?, ze nemаme od nikoho nic k ocekаvаn? a ze se sami mus?me starat. Maminka pravila: „Ona si Em?lie mysl?, ze bych detem ani nemela dаt naj?st, pro deti mne by melo b?t l?to kousek toho zvance?“

Strejda Vareka je stra?live bohat?, mа ve sklepe zakopanе miliоny zlatаku. V noci chod? do sklepa s lucernou, a kdyz prijde do sklepa, rekne hrozn?m hlasem: „Abr kаbr domine.“ Na ta slova se rozevre stena, ukаze se skrej? a v n? truhla plnickа zlatаku. Strejda postav? lucernu na zem a pak poc?tа pen?ze.

To mne vypravoval Franta Voborn?ku, co jsou u Vareku jako nаjemn?ci. Tаzal jsem se ho, zda tu truhlu se zlatаky videl, on odpovedel, to zrovna ne, ale ze se jednou v noci probudil a sly?el, jak se ze sklepa oz?vа cinkаn?: „Ajnuncvancik – cvajuncvancik.“ Franta kdyz to pravil, tak se stra?ne zadu?oval, z cehoz jsem poznal, ze nevrdlouze. Kdyz jsem to tat?nkovi vypravoval, tak se zasmаl: „Hohoho!“ a dal mne vetrovou pokroutku.

Varekovi maj? takе dedecka, kter? jest desne star?, loni mu bylo dve ste let. Sed? porаd ve fodelu, na hlave mа kulatou cepicku se strapcem, vousy mu rostou z nosu, z oc? i u?? a na zаdech mu roste mech. Taktеz mа u nosu kapku. Sed? ve tme, ?nupа tabаk a potom hlucne k?chа, jako kdyz vybouchne kapsle. Povest vypravuje, ze kdyz jednoho dne jel kolem Varekovic barаku sаm c?sar Josef v kocаre, tak dedecek si klekl do blаta a podal c?sari pаnu p?semnou zаdost, aby dostal trafiku. C?sar pаn porucil zastavit pr?lezitost, vl?dne se usmаl, rka: „Dobr? muzi!“

Dedecek uz nic nevid?, ale zato sluch mа bystr?. Kdyz v krаme strejda Vareka pov?dа ucedn?kovi, aby skocil s penezma na po?tu, tak dedecek tluce hol? o podlahu a vztekle zarve: „Nedovol?m, aby se buhzdarma vyhazovaly pen?ze!“ Proto kdyz je u Vareku rec o penez?ch, tak se mluv? ?eptem.

K odcizen? krabic jsem si vybral chv?li k poledn?mu, kdyz jsou po obede. V ten cas tetinka Em?lie nadаvа v kuchyni sluzce a sluzka odmlouvа, ucedn?k pak jde s jin?mi ucni hrаt karty na klаda u novostavby. Strejda Vareka pak si lehne v krаme na pult, dа si ?tucek sukna pod hlavu, jin?m kusem lаtky se prikryje, nacez prav?: „А jo, stoj? to v?ecko za hovor, kdyby nekdo pri?el, tak mne zbudte,“ ale v tu dobu neprichаz? zаdn? zаkazn?k. Potom bаjecne chrаpe a o nicem nev?.

Tak jsem se vpl?zil do kvelbu, opatrne se rozhl?zeje na v?echny strany, zda neusly??m podezrel? ?ramot. Jsem v tom krаme dobre obeznаmen a v?m, kde co je. Tak jsem vlezl pod pult, kde jsou krabice s ko?ilemi a jinе zboz?, vyhаzel jsem to v?echno na podlahu a popadl jsem ?katule a jiz jsem byl venku. Tam na mne cekal Bejval Anton?n, aby mne pomohl, procez uchopil cаst koristi a ut?kali jsme, abysme byli pryc, neb strejda, kdyby to vedel, tak by delal jako blаzen, ze mа takovou ?kodu, a jа bych pak doma neobstаl.

Pak jsme ?li do pol?, s nаmi ?el Еda Kemlink a s nаmi chtel j?t takе Cenek Jirsаk, ale nikdo se ho neprosil. Tak on delal, jako ze s nаmi nejde, ale jа dobre videl, ze nejde sаm, ale jde s nаmi. Kdyz jsme byli v pol?ch, tak jsme z tech krabic postavili dedinu, jа jsem napsal na jeden barаk ?kola, na druh? Obecn? ?rad, na tret? Koloniаl a na ostatn? nic. Cenek Jirsаk porаd ocumoval a pak pravil, ze na jednu ?katuli by se melo napsat Kostel, ale jа jsem pravil: „S tebou se nikdo nebav?,“ on odpovedel: „S tebou se taky nikdo nebav?,“ jа jsem pravil: „To jsem rekl jа a ty si vymysli neco novеho.“ On pak mlcel a jа jsem byl rаd, ze jsem ho prevezl.

Nacez jsem napsal na jednu krabici Hostinec U havrana a pred tou krabic? jsme si sedli na bobek, jako ze sed?me v hospode a mluv?me reci. A Cenek Jirsаk smutne pravil: „?koda ze jsem po svatе zpovedi. Kdybych nebyl po svatе zpovedi, tak bych taky jako bych sedel v hospode, jako bych pil pivo a delal bych obyvatele. Ale protoze jsem po svatе zpovedi, tak nesm?m, abych nezhre?il slovem nebo skutkem.“

„Tak jdi pryc, ty vole,“ pravil jsem.

On se hnusne zamracil a odpovedel: „Ty kluku pitomа, kdybych nebyl po svatе zpovedi, tak bych ti vynadal.“ Pohrozil mne pest? a pov?dal: „Pockej, ty moulo, az nebudu po svatе zpovedi, tak ti rozbiju frnаk.“

My v?ak nedbali na tu hloupou rec, ale sedeli jsme v hospode a mluvili jsme reci.

„V?te co?“ pravil Еda Kemlink. „Jа jsem starosta.“

Bejval Anton?n se usmаl a odvetil: „Starosta jsem jа.“ Jа jsem se takе usmаl a pravil jsem: „To se vr!“