Bylo nás pět / Нас было пятеро. Гедвика и Людвик. Книга для чтения на чешском языке

Kdo mа plavky, ten si oblеkne plavky, Zilvar z chudobince nemа plavky, procez se koupа jenom tak. Ale s jаsotem se vrhаme do vody.

Tak jsme se tuhle ?li koupat ke Klobouku, byli jsme ctyri. Jа, Bejval Anton?n, Еda Kemlink a Zilvar z chudobince. Kdyz jsme ?li a bylo horko, tak se mezi nаs pripletl mal? chlapec jmеnem Venda ?tepаnku, ze jako taky pujde s nаmi. My jsme byli neradi, protoze je mal? chlapec, a kdyby se mu neco stalo, na kom to bude? Na nаs! Procez Bejval na neho krikl: „Jede?!“, jа jsem taky na neho krikl: „Jede?!“ a v?ichni jsme na neho krikli: „Jede?!“, ale on ne?el pryc, ale porаd ?el s nаmi. A porаd r?kal: „Jа taky, jа taky.“ Tak uz jsme nic ner?kali, ale mluvili jsme spolu. A bylo nаs teda pet.

Kdyz jsme prichаzeli k tovаrne, tak se k nаm, jakoby nic, pridal Cenek Jirsаk. Delal, jako by se k nаm nic nepridal, ale my v?ichni jsme videli, ze se pridal.

Jа jsem se ho otаzal: „Co dolejzа?, Krakono?i?“

On odpovedel, ze nedolejzа a ze nen? zаdn? Krakono?. Tak jsem se ho prudce otаzal: „Kam teda jde??“

On odpovedel, ze se jde koupat ke Klobouku.

„Hahа!“ pravil jsem siln?m hlasem. „My se jdeme koupat ke Klobouku, a ne ty!“

„V?ak jа se jdu sаm koupat ke Klobouku,“ pravil Jirsаk a pr??erne se ?klebil.

„My jsme si to vymyslili,“ pravil jsem.

„Jа jsem si to taky vymyslil,“ odpovedel on.

„Nech ho,“ pravil Bejval Anton?n, „kdyz jde sаm, at si jde sаm, ale s nаmi nepujde. A nebav se s n?m.“

Tak jsem se s n?m nebavil, ale schvаlne jsem dаval pozor, jestli pujde sаm, nebo s nаmi. On delal, jako kdyz jde sаm, ale jа jsem poznal, ze jde s nаmi, ackoli delal jako ze ne, s nik?m nemluvil a silne si p?skal.

Kdyz se jde ke Klobouku, tak se jde kolem vysokе strаne, na kterе rostou l?sky, a my na podzim chod?me na or??ky a mаme jich plnе kapsy. A dole jest trat m?stn? drаhy.

Jirsаk, kter? krаcel pred nаmi, najednou se zastavil a zvolal: „Ze skoc?m ze strаne dolu!“

On je totiz hrd? a rаd se vytahuje.

Pravil jsem, at nedelа ze sebe vejtahu, ze stejne neskoc?, to bych se vsadil.

On pravil, to se uvid?, rychle vylezl nahoru, a kdyz byl nahore, zvolal: „Pozor!“ a rozprаhl ruce.

My se d?vali.

„Neskаkej, ty vole!“ zarval jsem, „nebo si polаme? v?echny hnаty.“

„Pozor!“ zvolal podruhе, „jeden, dva a jedna jsou – jsou – tri!“ Pak se pokrizoval a rozbehl se.

Zamhouril jsem oci, abych to nevidel. Kdyz pak jsem oci otevrel, byl uz dole. Nic se mu nestalo, jenom koleno si trochu odrel.

V?ichni jsme si oddychli a zacali s n?m mluvit.

„Proc ses predt?m pokrizoval?“ tаzal jsem se ho.

„To se mus?,“ pravil Cenek Jirsаk, „aby mne pri tom chrаnil andel strаzn? a ode v?eho zlеho mne odtаhl.“

„Mа? smrteln? hr?ch,“ pravil jsem.

„Jak? smrteln? hr?ch, ty blumo?“ otаzal se.

Pravil jsem: „Protoze kdyz se skаce ze strаne na trat, tak je to opovаzlivе spolеhаn? na milost boz?.“

On se lekl, ze uvalil na sebe tak tezk? hr?ch, ale pak pravil: „Nemаm hr?ch, protoze opovаzlivе spolеhаn? na milost boz? jsme v nаbozce je?te nemeli.“

„Hahа!“ pravil jsem silne. „Nаhodou jsme meli, pan kаta nаm o tom vypravoval.“

„Kdy?“ tаzal se Cenek Jirsаk.

„Minul? t?den ve stredu,“ pravil jsem, „tadyhle Tonda je svedek.“

Bejval pravil, ze je svedek, Еda Kemlink taky pravil, ze je svedek.

„Ve stredu jsem chybel,“ pravil Cenek Jirsаk, „a tak jsem nanejv?? zhre?il nevedomost?. To je lehk? hr?ch a sprav? se to jedn?m otcenа?em a jedn?m zdrаvasem.“

„Jo, pekne!“ pravil jsem. „Pohanе takе hre?? nevedomost? a je jim to houbec platnе. V?ichni prijdou do pekla, a kdyz se budou vymlouvat, ze nepoznali svetlo pravе v?ry, tak jim Pаnbuh rekne: Tak jste se meli starat, vy troubovе, a ?up s vаmi do pekla!“

Cenek Jirsаk mlcel a uz nic ner?kal a hodnou chv?li prem??lel, co by rekl, aby nebylo videt, ze jsem ho parаdne prevezl.

Potom pravil hrde: „To nebylo zаdnе opovаzlivе spolеhаn? na milost boz?, ale sportovn? v?kon.“

Mne se nel?bilo, ze je tak hrd?, a pravil jsem: „Nаhodou to bylo opovаzlivе spolеhаn? na milost boz?, to bych se chtel vsadit.“

„Tak se vsad!“ pravil Cenek Jirsаk.

„Vsad?m se, oc chce?!“ pravil jsem.

Cenek Jirsаk pravil, ze by pak v?ichni sportovci pri?li do pekla, kdyby to bylo pravda, jak jsem pov?dal. Pri?li by tam sprintеri, tezkа i lehkа atletika, volejbal i hаzenа, plavci i zаvodn?ci, cyklisti i automobilisti, vzperaci tezk?ch bremen, ba i fotbalisti. Ba i sаm velebn? pаn by podle toho musil prij?t k vecnеmu zatracen?, protoze je o nem znаmo, ze kdyz byl majstrem, tak hrаval za seminаrskou jedenаctku proti strahovаkum a jako brankаr obetave hаjil svatyni.

„To by pak peklo bylo plnе a nebylo by v nem hnut?,“ pravil.

„To je mne fuk,“ pravil jsem jа.

Tak jsme mluvili a hаdali jsme se celou cestu, jak jsme ?li pres louku, a porаd jsme o tom rozmlouvali, az jsme pri?li ke Klobouku.

Bejval Anton?n pravil, at uz toho nechаme, ze jsme oba volovе. Tak jsme toho nechali.

* * *

U Klobouku bylo horko a slunce sv?tilo. Jа mаm rаd, kdyz slunko sv?t?, protoze kdyz privru v?cka, tak se delaj? duhovе balоnky. Kdyz jsem byl mal?, tak jsem je chytal, chtel jsem si je zavr?t do ?uplete, protoze jsem nemel rozum. Dnes uz mаm rozum, ale prece jsem rаd, kdyz se delaj? duhovе balоnky.

Tak jsme se svlеkli a hovada nаs ?t?pala, ponevadz u Klobouku je plno hovad. Nekter? prav?, ze kdyz hovada ?t?paj?, tak bude pr?et, ale jа jsem vyzkoumal, ze to nen? pravda, jelikoz hovada ?t?paj? porаd. Hovado je chytrе, ono se neutop?, to je muze? drzet pod vodou treba hodinu, ono pak vyplave a ul?tne jakoby nic, sprostаk! Ono je napu?tenе nejakou mastnotou, proto mu voda nic neudelа. Nejlep?? jest proti hovad?mu ?t?pnut? se namazat bahnem, ale my se stejne namazeme, abysme vypadali jako cerno?i. Bejval Anton?n si udelal ?mouhy, aby vypadal jako zebra, ale jа jsem si namaloval vousy, abysem vypadal jako pan strаzmistr Kordule, co vod? vandrаky a loupezn?ky do basy. V?em se to l?bilo a kazd? to delal po mne a Venda ?tepаnek to taky delal po mne, ackoli nemа z toho je?te rozum.

A vаleli jsme se po louce, nekter? mluvili, ale jа jsem nemluvil a d?val jsem se, jak lidе kos? seno. Pak jsem videl, jak z dаlky prij?zdel vlak, a tak jsem si myslil: Jestlipak prijeli cestаci? Jа jsem rаd, kdyz prijede cestаk, protoze on pak prijde k nаm do krаmu a tat?nek se s n?m hаdа. On pokazdе r?kа, dejte mi pokoj, jа nic nechci, zustalo by mne to lezet, lidi nekupujou, jsou ?patnе casy. Pan cestаk taky mluv?, ze jsou ?patnе casy a ze to nen? nic platnе. Tak se hаdaj? hodnou chvilku a potom pan cestаk vytаhne notes a zap??e si objednаvku. Pak zastrc? notes, podа tat?nkovi ruku a rekne nejuctivej?? sluzebn?k, jа se vаm klan?m.

Mne se pan cestаk velmi l?b?, protoze je vzdycky cel? nov?, vousy mа vonavе, vlasy taky vonavе a chod? si jako ve svаtek. Kdyz do krаmu vstoup? maminka, tak pan cestаk rekne rukul?bаm, milostpan? je porаd jak ta ruzicka, maminka se smeje, pohroz? mu prstem a prav?: „Vy jeden!“

Proto mаm vlak rаd, ze voz? cestаky, a takе proto, ze z neho jest rozhled do ??rе krajiny. Az budu velk?, tak budu porаd cestovat a budu m?t kozen? kufr.