Bylo nás pět / Нас было пятеро. Гедвика и Людвик. Книга для чтения на чешском языке

Bylo nаs pet / Нас было пятеро. Гедвика и Людвик. Книга для чтения на чешском языке
Карел Полачек

Чтение в оригинале (Каро)Klasickа literatura
Карел Полачек – популярный чешский писатель. Его оригинальный юмор, непосредственность и доброта оставят след в душе каждого читателя. Лучшие произведения Полачека вошли в золотой фонд чешской национальной литературы.

Действие повести «Нас было пятеро» происходит в маленьком чешском городке начала XX века. Приключения и проделки пятерых мальчишек описаны так смешно, что не рассмеяться невозможно. Повесть «Гедвика и Людвик» – провинциальная семейная сага, события которой забавны и нереалистичны настолько, что порой доходят до абсурда. Если улыбка продлевает жизнь на пять минут, то чтение Полачека – на год, не меньше!

Неадаптированные тексты печатаются без сокращений и подойдут всем, кто изучает и любит чешский язык (уровень B2—C1) и чешскую культуру.

Karel Polаcek / Карел Полачек

Bylo nаs pet / Нас было пятеро. Книга для чтения на чешском языке

© КАРО, 2023

Все права защищены

Bylo nаs pet

1/2/3/4/5

Do ?koly chod?m kazd? den kolem jednopatrovеho domu, na kterеm je ?t?t s nаpisem Martin Bejval. A pod t?m jest tiskac?m p?smem napsаno: Povoznictv? a obchod uhl?m. Ten nаpis je modre a cervene vymalovan? a po obou stranаch jsou zkr?zenа klad?vka, coz se mi velice l?b?. Ale je?te v?ce se mne l?b? konskа hlava, co je pridelanа mezi dvema okny v prvn?m patre. Kdyz jsem byl mal?, tak se mne ta hlava nic, ale docela nic nel?bila, jelikoz jsem se j? bаl. Ona mа porаd otevrenou hubu a cen? zuby. U?kl?bа se tak, jako by na mne neco vedela, pockej, ty kluku nezdаrnа, jа to na tebe reknu. Chodil jsem na ni zalovat, ze se v jednom kuse na mne ?kleb? a jа j? prece nic nedelаm. To ona porаd zac?nа, at si to nechа! Maminka mne musila chlаcholit a pravila, ze ta hlava mne nic nemuze udelat, jelikoz je drevenа.

Ale to mne mohla r?kat porаd a jа jsem j? nechtel verit, jelikoz jsem byl desne hloup?. A kdyz jsem ?el kolem Bejvalu, tak jsem velice rychle ut?kal. Jа jsem si myslil, ze konskа hlava pov?dа na mne ?eptem v?elijakе klepy. Nekdy jsem poslouchal, jak ?eptа: Procs nejedl dneska polеvku, takovou dobrou polеvku? Jа v?m, zes trаpil zrzavеho kocoura Honzu, jelikoz jsi mu pridelal na tlapky orechovе skorаpky, a on chodil po barаku a hlucne klapal a byl z toho velice mrzut?, jak k tomu prijde? Nev??, ze c?t? bolest jako ty, nedelej mu trampoty. A kdo vydloubal sluzce Krist?ne rozinky z vаnocky, hе!

Jа jsem pravil, ze to nen? prauda a nech si to a zalobn?ci prijdou do pekla a certi budou do nich ?touchat vidlemi, aby nezalovali. Ale ona se porаd ?kleb? a porаd neco ?eptа tich?m hlasem, v?ak jа popadnu klican a bаcnu ji, aby se ne?klebila.

N?cko v?ak uz jsem velk?, procez jsem chytr? a v?m, ze konskа hlava se mne neposm?vа, ona to delа jen tak a jа jsem se s n? skamarаdil. Kdyz jdu do ?koly, tak j? prav?m: Nazdar! a ona taky prav?: Nazdar! Na jare se mne ptа, budou-li dneska kulicky nebo se bude hrаt tyckrle. Nebo se snad bude na hri?ti prohаnet meruna, a tud?z mne napom?nа, abych nezapomnel micudu napumpovat. Jа na to prav?m: Dekan, nezapomenu! V lеte by chtela vedet, co bude s koupаn?m. Jestli se jde dneska ke Kalhotаm, nebo ke Klobouku. Na podzim by chtela j?t s nаmi pou?tet draka nebo delat ohn?cky a v zime delat snehulаka nebo sаnkovat nebo na kluzi?te. Jа vid?m, ze by s nаmi chtela chodit, ale kter? hoch by chtel chodit s drevenou konskou hlavou, at si zustane, kde je.

A ?kolu mаme peknou novou a my mаme taktеz pana ucitele Vesel?ka, on nos? zlatе brejle a o prestаvce j? housku a cte si v kn?zce, a kdyz vid? nezdobu, tak uloz? trest, jemu je to fuk. O prestаvce b?vаme na dvore a nekter? zаci desne rvou a jа taktеz. Na tom dvore nаs jednou vyfotografoval pan Potucek, co se dobre uc? a dаvaj? pozor, ti sedeli v prvn? rade, pan ucitel sedel uprostred a prespoln? zaj?ci stаli a koukali se. Jа mаm tu podobenku zarаmovanou a vis? nad pohovkou, co si na ni nesm? nikdo sednout, jenom teta Andela, co po n? budeme dedit, a ona to v?, procez mа na nаs desnеho vzteka. Procez se posad? a koukа se velice pr?sne. Vedle mne sed? Еda Kemlink, co s n?m chod?m, nalevo pak Pаta Karel, co s n?m vubec nechci chodit, on je zalobn?cek, zaluje, nic si nevyzaluje. A nikomu nic nedа, protoze je lakomec, ale sаm loudit um?. Ale prijd si!

Kdyz na?e maminka ten obrаzek uvidela, tak se smаla, ze mаm na hlave ?e?ulku jako papou?ek, a r?kala, ze jednou budu m?t peknou pamаtku. Tat?nek brucel, ze se za hlouposti vyhazuj? pen?ze a ze to nebude trpet. Jeden, pov?dal, nev?, kam dr?v, a vy se tu nechаte vypodobnit. Ucitelе, pov?dal, si mysl?, ze jsem milionаr, jim je hej, maj? svе jistе, ale mne lidi neplat?. „Tak uz nebruc,“ pravila maminka, „brucаku. A nekaz d?teti radost.“

„Uvid?m, jak se mne odslouz?,“ pravil tat?nek a ?el si lehnout. On vzdycky po obede sp? a to si prikryje oblicej Nаrodn? politikou, aby nan ne?ly mouchy.

Pan ucitel mne chvаl?, ze se chovаm mravne a ze mаm dobrou hlavu, procez mu nos?m se?ity domu. P?smo mаm nejlep?? z celе tr?dy, vnej?? ?prava p?semn?ch prac? velmi ?hlednа. P??u krаsneji nez Kolorenc Franti?ek, co je prvn? ve tr?de, ale casto schаz?, mа ?krofle a taky mel priu?nice. Jа si prinesl ze ?koly v?i, mel jsem jich plnou hlavu. Nikdo nemel tolik v??, ani Zilvar, co ostаvа v chudobinci. Maminka pravila, ze si mus? zoufat, a cesala me. Na?i r?kaj?, ze pujdu na ?tudije, abych byl pаnem a nemusil pakovat bedny jako tat?nek. Nа? Ladislav, ten nejstar??, taky mel j?t na ?tudije, ale ne?lo mu merictv? a kouril retka. Tak mu vzali ?tudenta do domu, aby s n?m opakoval, ale Lаda stejne nic neumel, kradl v krаme bonbоny a rozdаval je doucatum, aby s n?m chodily. Tak ho vyzdvihli ze ?tudij? a dali ho na kupectv? do Mostu, aby se naucil nemecky. Zpocаtku se mu to nel?bilo a psal, aby ho zase vzali domu, ze uz bude delat dobrotu, a aby mu poslali ucebnice, ze se bude soukrome pripravovat do vy??? tr?dy. Tat?nek mu odpovedel, mil? Ladislave, to by tak hrаlo, mel jsem s tebou uznаn? dost, na mne per? neroste, ted je s ucen?m utrum, a usly??m-li na tebe st?znost, vezmu hul, az se vyuc??, dа-li Pаnbuh, prevezme? po mne kvelb. Jа jsem to psan? nesl na po?tu, ?redn?ci tam raz?tkovali, az to bouchalo, to se mne l?bilo. Tak se nа? Lаda spokojil, poslal domu prаdlo, k nemuz bylo prilozeno psan?, ze se mu kondice zamlouvа, taktеz pan ?еf je s n?m spokojen, moji draz?, po?lete mne pr?lezitostne neco na prilep?enou, v?echny vаs vroucne l?bаm, taky Mancinku, zda tаz uz um? chodit? Jа jsem to psan? predc?tal na?emu kocourovi, co tomu r?kа?, Honzo? Zda se ti taktеz zamlouvа kondice? Av?ak kocour nic nerekl, jenom se ?klebil, l?zal si bricho a pak vyskocil oknem, aby se vydal na toulky.

Na?i si mysl?, ze az budu velk?, ze budu sedet na kancelаri v teple, lidi budou prede mnou smekat, ale jа budu olizovat kolky. A budu si pos?lat pro pаrek. To se mi nechce l?bit. Nejradeji bych slouzil u Bejvalu za pacholka, nebot bych nosil kozenou zаsteru a v uchu bych mel mosaznou nаu?nici proti uhranut? jako Jakub, Bejvaluv celed?n. Tak bych krаcel podle vozu hezky zvolna a ze?iroka, mаval bych bicem a pro sebe si hv?zdal. Nekolikrаt jsem zkou?el chodit jako pacholek Jakub a ted uz to um?m. Taky p?skat jsem se naucil, kone to maj? rаdi, ale mus? v tom b?t smutnа nota. Oni pak otаcej? po koc?m hlavu a d?vaj? se nan sv?ma krаsn?ma, tmav?ma ocima. Nekdy si Jakub zastrc? nаsadku do hol?nky a stav? se u Friedmannu na korauku. Nejdr?ve se pod?vа sklenkou proti svetlu, pak rychle prekot? do sebe korauku, zavrt? hlavou a udelа brr! Tuhle se maminka divila, jak mi nalila kаvu, tak jsem se na hrnek pod?val proti svetlu, pak jsem se napil, udelal jsem brr! a jako bych si utrel vousy. Maminka se ptala: „Co to delа? za ulicnictv?, ulicn?ku jeden ulicnickа, chce?, abych na tebe vzala kverlacku?“

„Nechci,“ odvetil jsem.

Jakub je nemluva, s lidmi moc rec? nenadelа, jeho rec je hm, jо, tak, nо, inu a podobne. Zato v?ak rozum? konskе reci a kone si pred n?m musej? dаvat pozor, aby se neprozradili. Pozoroval jsem, ze kdyz stoj? pred krаmem pana Friedmanna, tak si ?eptaj?, a jа v?m co. Ze Jakub se oddаvа alkoholu, coz ?kod? zdrav? a vede ke skotаctv?. Jа bych takе rаd rozumel konskе reci a zаdal jsem Jakuba, aby mne tomu naucil, ze mu za to dаm svou sb?rku nerostu. Jakub se smаl a odpovedel: „Inu!“ Tak jsem mu rekl: „Nechte si to, kdyz jste takov?, a jа um?m konskou rec sаm od sebe, abyste vedel. Prаve pred chvilkou jsem sly?el, jak Lyska rekla Gro?ovatеmu: Mаme pаna ochlastu.“ Jakub se je?te v?c smаl a rekl: „Tot!“

* * *

Muj nejmilej?? pr?tel se naz?vа Bejval Anton?n, protoze jsme s Tondou jedna ruka. Taktеz si pujcujeme kn?zky. On mа plnick? kufr indiаnek, jako jest: Morovа rаna v Praze, Vpаd Pasovsk?ch a B?lа pan? rozmberskа. Na jednе jest obrаzek s nаpisem „Dvacaterаk se oboril na kn?zete“. Velik? jelen se jiz jiz chystа parohy probodnout kn?zete pаna, vtom v?ak jeho vern? myslivec vystrelil smrt?c? rаnu, c?mz si zavаzal kn?zete k vdecnosti. Taky mа Tonda sharkovky a kliftоnek habadej. V?ecko mа, protoze pan Bejval r?kа, ze si potrp? na vzdelаn? a nelituje gro?e.

Tonda mа prevz?t povoznictv? po svеm otci a sl?bil mne, ze by pak si mne vzal za pacholka. To by bylo peknе. Jenomze sаm Tonda nechce zustat doma, ale m?n? se odebrat do sveta, protoze je vynаlezcem. On vynalezl takovе palcivе skl?cko. Kdyz sv?t? slunce, tak r?kа: „Dej sem ruku, jа ti neco ukаzu, ale nesm?? se d?vat, protoze bys mne vynаlez prozradil.“ Tak podrz?? ruku, chvilku nic, ale za chvilku zarve? bolest? a na ruce mа? cerven? fl?cek. Tonda r?kа, ze az bude velk?, ze za ten vynаlez dostane houf penez a koup? si motorku.

Jeho otec, pan Martin Bejval, je ze v?ech nejsilnej??. Kazdеmu se postav? bez bаzne, kazdеho prepere. On mne pripadа jako Lamzelezo, Drtimosaz a Skopcenakopec, jak jsem to cetl v jednе kn?zce, co nаm pujcuje pan ucitel ze ?koln? zаkovskе knihovny a mus? se v porаdku odvеst, jinak rodice neb jejich zаstupci to musej? zaplatit. Jednou se pan Bejval z legrace pustil do kr?zku s panem Plachetkou, slаdkem, co mа taky stra?nou s?lu, on byl ve vаlce a v?echny neprаtele premohl. Oni tedy zаpasili, byli cerven?, zhluboka d?chali a pan Bejval pra?til panem Plachetkou o zem, jen to zuchlo, on znа ty sprаvnе hmaty. V?ichni se smаli, pan Plachetka rekl: „Fuj, ty kujоne!“ a musil dаt na pivo. V Sokole zdvihne pan Plachetka stokilovou cinku tahem, nikdo to po nem nedokаze. Procez chci takе b?ti zаvozn?kem, abysem mel s?lu. V?ichni ?hlavn? neprаtelе budou prede mnou prchati, zachran se, kdo muze?. Nikoho se neleknu, treba by byl po zuby ozbrojen jako loupezn?k Horia, co chodil s Gloskou.

Procez jsem rаd, ze jsem hoch, jenom muzsk? dovede v?echny neprаtele pokorit, aby prosili o milost, ze uz to v?ckrаt nebudou delat. Holky se sice taky perou, ale nemа to zаdnou cenu, jenom se chechtaj? nebo brec?. Neumej? si hrаt, maj? samе takovе pitomе hry a chtej? se vdаvat. Ale zаdn? muzsk? si je nevezme, protoze nen? s nimi zаdnа legrace. Kdyz si hraj? na svatbu, tak zenicha delа zase jenom devce, pricemz se divne krout? a ?pul? ?sta, aby bylo videt, ze je zenich.

Mus?te vedet, ze jsem byl ve velkеm nebezpec?, ze zustanu holkou, nebot kazd? kluk, kdyz se narod?, je nejdr?v douce a pak teprve hoch. Nosil jsem az do svеho ctvrtеho roku holcenc? suk?nky, protoze na?i r?kali, ze se musej? dotrhat. Byla to pro mne velkа hanba, ho?i se mnou nechteli nic m?t a muj bratr Ladislav, co je nyn? kupeck?m mlаdencem, se proto za mne stydel. Pamatuji se, jak jednou kolem na?eho domu ?li nejac? pаni a jа jsem stаl na prahu a cucal jsem certlicku. Vedle mne stаl Ladislav a taky cucal certlicku. A jeden z tech pаnu ukаzal na mne a pov?dal: „To je hezkа holcicka.“

„To nen? prauda,“ odvetil Lаda urazene, „n?brz je to kluk.“

„Vzdyt nos? suk?nky, tak jak?pak kluk?“

„Tak se pod?vejte!“ rekl Lаda a zdvihl mne suk?nky.

Pаni se smаli a r?kali: „A prece je to holka,“ a Lаda na ne vyplаzl jazyk, vzal mne za ruku a pravil: „Pojd domu!“ Ale to uz je dаvno, to jsem byl je?te mal?, dneska jsem uz velk?.

Bylo moje velkе ?test?, ze se nаm narodila Mancinka, ?koda, ze jsem prаve nebyl doma, protoze mne tat?nek poslal pro cihlicku kvasnic a rekl, abych pak ?el na obed k strejdovi Emilovi a nevrаtil se az vecer. Kdyz jsem se vrаtil, tak byla u nаs pan? ?tichauerovа a chovala Mancinku zabalenou v perince. Mancinka mela docela mal? oblicej, cerven? jako jabl?cko, a v perince vypadala jako vаnocka. Pan? ?tichauerovа pravila: „To je tvoje sestricka,“ a velela mne: „Rekni: Pаnbuh pozehnej!“ Jа jsem to nechtel r?ci a maminka lezela v posteli a byla nemocnа.

Od tе doby, co se narodila Mancinka, dostal jsem kalhoty, a tak jsem se stal doopravdy klukem. Dopadlo to tedy se mnou dobre. Kdyz byla na?e Mancinka docela malа, tak mela m?sto nosu knofl?k, a verte mne to nebo ne, dovedla si cucat palec u nohy. Kolikrаt jsem to po n? zkou?el, ale ne a ne to trefit. V?ak jа se to mus?m naucit, a az to budu umet, to bude slаvy. Potom se mus? schovat i Jirsаk Cenek, co chod? se mnou do ?koly, a Jirsаkovi delaj? cepice a papuce. Jirsаk Cenek dovede si obrаtit klapky u oc? a vypadа hrozne, oci mа cervenе jako cert. Jednou ho tak uvidela Koz? Kuncka, co na nаmest? prodаvа ovoce, cukrdlata, kokosky, jakoz i pomerance. A odplivla si: „Fuj, parchante, to jsem se lekla. Na tebe, skotаku, patr? porаdnа metla.“

„A na vаs dve,“ odvetil Jirsаk Cenek a poskakoval a mecel: „Mее, Koz? Kuncka!“

„To je ted mlаdez!“ hrozila se ovocnаrka. „Nemа to kаzen ani boz? bаzen,“ a hrozila: „Pockej, ty kluku nezdаrnа, jа te dаm polecajtovi.“

My jsme se smаli. A Jirsаk Cenek si hned zapsal do notesu: „Posm?val jsem se star?m lidem,“ jelikoz si zapisuje hr?chy do zаsoby, aby mel ke svatе zpovedi nejv?ce hr?chu ze v?ech hochu. Jirsаk Cenek se vsadil, ze kdyz chce, dokаze hre?it proti v?em boz?m prikаzаn?m. Aby se mohl vyzpov?dat, ze zhre?il takе proti prikаzаn?: Nesesmiln??, napsal na zed Hermanovy tovаrny neslu?n? nаpis.

Do ?koly nemаm daleko, jenom asi ctvrt hodinky, a pak co by kamenem dohodil. Rаno mne nemohou dostat z postele. Obzvlа?te v zime, kdyz se snehovе vlocky lep? na okno a v?tr tukа a volа, holа, holа! Po rаnu je tma a u nаs se sv?t? petrolkou. V dr?mote sly??m, jak se Krist?na ?trachа po kuchyni, jak z?vа, ach bоze, bоze, mele kаvu a neco bublа. Na kamnech voda v hrnku bublа a mne to tak pripadа, ze Krist?na je v hrnku pod poklickou a hnevive se var?. V perinаch je teploucko a jа si mysl?m, ze jsem zv?re v doupeti, krtek, jezevec nebo co, mаm pod zem? klikatе chodby, a kdyz prijde myslivec, tak uprchnu druh?m v?chodem, tak jsme se to ucili v hodine zivocichopisu. Ten myslivec, to je Krist?na, ta mne tahа z postele, vstаvej, lenochu, je cas do ?koly. Jа s n? zаpas?m a kric?m: „Nech mne, ty Rampu?ando!“, nebot ona pochаz? ze vsi Rampu?e, kterа jest polozena vysoko v horаch. A um? cesky jako nemecky, se sv?mi pr?buzn?mi mluv? po hatalаcku jako ti muzovе, co privаzej? dr?v? z hor. Na horаch rostou tre?ne, takovе cervenе, malinkе a stra?live sladkе. Kdyz Krist?na se vrаt? z hor, kdez nav?t?vila rodice, prinа?? vzdycky pytl?k tech su?en?ch tre?n?, t?m se mi nejv?ce zavdec?.

V zime se myju nerad, voda je studenа a ?t?pe do tvаr?, kаvu pak honem si vypiju vstoje, je?te dobre, ze si knihy do bra?ny sloz?m uz vecer, takze jsem hned venku. Krist?na pokazdе za mnou vybehne a kric?: „Ty kluku nevzdelanа, ani jsi tat?nkovi a mamince nerekl spаnembohem, no pockej!“ To je pravda, procez na Rampu?andu vyplаznu jazyk. Ona mne hroz? pest?, jа se neboj?m. I prav?m j?: „Tak abys vedela, ode dne?ka se jmenuje? Rampepurda,“ ona se smeje jako blаzen, ona mа ?amstra a bude se vdаvat.

Na ceste se stav?m pro Bejvala Anton?na a tomu okamzite oznаm?m, ze Krist?na jest vlastne Rampepurda, a jemu se to l?b?. Tak se smejeme.

Vzdycky se snaz?m, abych se vyhnul domu, kde bydl? pan Fajst. On je ?redn?k na odpocinku, nemа co delat, a proto se do v?eho plete. Nejv?ce si v??mа ?koln? mlаdeze, kterе vyt?kа ruznе nezdoby. Hlavne na mne mа spadeno, a jа mu prece nic nedelаm. Najednou se odnekud vyr?t?, popadne mne za l?mec a baterkou mne sv?t? do u??, jestli je mаm cistе. Nejsou-li u?i rаdne vymyty, pak vzkrikne: Ha! a vede mne zpаtky k nаm do kvelbu. Jemu je to jedno, jsou-li v krаme lidi, nebo ne, a kric?: „Pod?vejte se, pane velkoobchodn?ku, jakе zahnojenе u?i mа vа? synаtor, hanba, hanba.“ Tat?nek na to vece: „To v?te, pane Fajst, det? se clovek neuhl?dа.“ Nacez mne vynadа a panu Fajstovi se podekuje, ale jа vid?m, ze mu to nen? vhod, jenomze my jsme obchodn?ci, a procez mus?me b?t zdvoril? na v?echny strany, kdyby se pan Fajst urazil, tak by nаm nedal utrzit. Jа v?ak nemus?m b?t tak uctiv?, protoze jsem je?te mal? a nemаm z toho rozum. Moznа ze panu Fajstovi plivnu na okno. Nebo mu strc?m do kapsy neco nemravnеho, napr?klad chc?plou my?. O tom budeme s Bejvalem pilne uvazovat.

Celou ulici Palackеho skаceme o jednе noze, kdo to dеle vydrz?, nebo jdeme pozpаtku, to takе kazd? nedokаze, a pak se zastav?me pred cukrаrstv?m pana Svobody. Ve skr?ni tu jsou kolаcky, krеmovе trubicky, rohl?cky a dorty, ruzovе, hnedе a zelenе. Takе cokolаdovе placicky, posypanе takov?mi b?l?mi a cerven?mi sem?nky. Tak stoj?me s Bejvalem Tondou pred v?kladem, prstem ukazujeme na dorty a r?kаme se znacnou rychlost?: „To je moje, to je zas tvoje,“ a tak se jako rozdel?me o cel? v?klad.

I tаzal jsem se Bejvala, zda by se bаl, kdyby ho na noc zavreli do cukrаrstv?. Bejval Anton?n odvetil, ze by se ani trochu nebаl, ze by tam v?ecko sezral.

Jа bysem se taky nebаl a taky bych v?ecko sezral. Ale na hrbitove bych se bаl. Tam v jednom kuse stra??. Kdo naposled umre, tak mezi ostatn?mi nebozt?ky nemа zаdnou ?ctu, to je zrovna tak, kdyz prijde do ?koly nov? zаk. Tak ten nov? umrlec mus? sedet na cerstvеm hrobe, zahalen? v prosteradlo, a vartuje. To mus? b?t otrava! Jа bysem nechtel m?t na krchove sluzbu, ani kdyby mne nekdo za to dal cel? pytel bursk?ch or??ku, k tomu album cizozemsk?ch znаmek, modr? svetr a palcivе skl?cko.

* * *

My, kter? bydl?me v Palackеho ulici, jsme prаtelе, ale ostatn? jsou neprаtelе. My jsme ti nejudatnej??, procez jsme postrachem v?ech neprаtel.

Kter? jsou neprаtelе: To jsou Je?inаci, ti jsou nejzlej??. Ostаvaj? v Chaloupkаch, jsou zrzav? a maj? obliceje pihovatе, takze jsou kropenat? jako boby zvanе rezn?ci. Jejich ?zem? se rozprost?rа od hostince Na purku, zab?rа nаdraz? a cihelnu a tаhne se az k delnick?m domkum, zvan?m Na Zavadilce. S nimi soused? Drazаci, ale ti jsou zas fale?n?. Nejradeji by byli na obe strany. Jednou jdou s nаmi, podruhе zase s Je?inаky. Ale jsou v?c pro sebe a kazdеmu se posm?vaj?. Jednoho Drazаka vedl pan Letovsk?, strаzn?k, na obec, protoze dal Ducbabovi kamenem do hlavy. On brecel a jeho tat?nek, co je holic, rekl, ze to dа soudu. Drazаk drazаckа na obci lhal, ze ne, ze nikdy nemel kаmen v ruce, ale jа ho dobre znаm, je to Bednar?k, ten je ze v?ech nejhor??, nikoho nenechа. Bednar?kovi jed? psy a kocky. Bednar?k mа trojku z mravu.

Av?ak nejvet?? na?i neprаtelе jsou Habrovаci, to jsou ti nejhor?? sprostаci. Habrovаci i do ?koly nos? plnе kapsy kamenu. Maj? presilu. Jejich mravy jsou ?patnе, zvyky o?klivе. Povahy jsou nesnа?enlivе. Casto b?vaj? po ?kole. Ve ?kole sed? v oslovsk?ch lavic?ch, protoze neprosp?vaj?. Takе vyru?uj? a na jinе to svаd?. Ruce si nemyj?, takе krk m?vaj? ?pinav? a pan ucitel je pos?lа do umyvаrny. Tuhle pov?dal, ze by si Habrovаci mohli za u?ima sаzet brambory, v?ichni jsme se smаli, oni meli vzteka. A pan katecheta r?kа: „Vy Habrovаci jste plеme amalekitskе, Bohu nemilе a lidem protivnе.“

?zem? Habrovаku se rozprost?rа po obou brez?ch potoka javornickеho. Obyvatelе se ziv? chovem hus? a soukenictv?m. Nekter? se oddаvaj? pa?erаctv?, procez musej? chodit s cetn?kem na okres. Mnoz? ?p? ve vezen? pro ?patnе skutky. Habrovаci kazdеmu nadаvaj?. Beda cizinci, kter? by se odvаzil do jejich zeme bez pruvodu rodicu nebo jejich zаstupcu!

Vаlka s Habrovou poc?nа se obycejne na podzim, kdyz roln?ci sklid?, raduj? se z hojnе ?rody a ze stodol se oz?vа buchаn? cepu. Tehdy na?i vystoup? na strаn, z n?z mozno zhlеdnouti celou zemi habrovskou az k obzoru, kde soused? s ?zem?m lukavick?m. Oko se pokochа ?chvatnou vyhl?dkou a ?sta z pln?ch hrdel spust? potupnou p?sen, kterа jest Habrovsk?m proti mysli. Tato p?sen zn?: