Cíl Zero

„Imаme?“ rekl Omar tеmer ?eptem. „Nemeli bychom se otocit k Mekce?“

Khalil se znovu ?iroce usmаl. „Dnes ne, Omare. Nа? prav? a jedin? Buh mi dal svе svolen?; dnes mohu stаt tvаr? k tobe.“

Oba tam chv?li jen stаli a ti?e se modlili, otocen? celem k sobe. Omar c?til, jak mu na oblicej dopadaj? teplе slunecn? paprsky a na tichou minutu, kterа nаsledovala, si pomyslel, ze neco uc?til, jako by ho po tvаri hladily neviditelnе prsty samotnеho Boha.

Khalil byl v polokleku a oba stаli ve st?nu malеho b?lеho letadla. Dovnitr se ve?li jen ctyri lidе a nad kr?dly melo vrtule. Omar takhle bl?zko letadla je?te nikdy nebyl – a tohle letelo z Recka do ?panelska, coz bylo takе vubec poprvе, co Omar v nejakеm letadle sedel.

„Dekuji ti za to.“ Khalil vymanil ruce z chlapcova sevren?. „Nyn? mus?m j?t, stejne jako ty. Allаh te doprovаzej, Omare, m?r s N?m a m?r s tebou.“ Star?? muz se na nej je?te jednou usmаl a pak se otocil a nastoupil po krаtkе rampe do letadla.

Motory se nejdr?v se skucen?m nastartovaly a pak pre?ly v hlasit? rev. Omar o pаr kroku ustoupil a letadlo se rozjelo po malе ranveji. Sledoval ho, jak nab?rа rychlost, rychleji a rychleji, az se zvedlo do vzduchu a nakonec ?plne zmizelo.

Kdyz Omar osamel, vzhlеdl a uz?val si paprsky dopadaj?c? na jeho oblicej. Bylo teplo, tepleji, nez obvykle v tomto rocn?m obdob? b?vа. Pak se vydal na ?est a pul kilometru dlouhou pe?? t?ru, kterа ho zavede do Barcelony. Cestou si sаhl do kapsy a jeho prsty se zlehka, ochranitelsky ovinuly kolem malickе sklenenе ampule.

Omar si nemohl pomoct a prem??lel, proc za n?m Allаh nepri?el sаm. Nam?sto toho byla Jeho zprаva predаna prostrednictv?m Imаma. Veril bych tomu? pomyslel si Omar. Nebo bych si myslel, ze se mi to jenom zdа? Imаm Khalil byl zbozn? a moudr? a dokаzal rozpoznat znamen?, kdyz se nejakе naskytlo. Omar byl mladick?, naivn? kluk, kterеmu bylo teprve ?estnаct let a kter? toho o svete vedel pramаlo, obzvlа?t pak o zаpadne. Moznа, ze nebyl hoden sly?et hlas Boha.

Khalil mu na cestu do Barcelony dal svazek eurov?ch bankovek. „Dej si na cas,“ rekl mu star? muz. „Kup si neco dobrеho k j?dlu. Zaslouz?? si to.“

Omar neumel ?panelsky a znal jen pаr zаkladn?ch frаz? v anglictine. Mimo to nemel hlad, takze m?sto toho, aby se ?el po pr?chodu do mesta naj?st, na?el si lavicku s v?hledem na Barcelonu. Posadil se na ni a zamyslel se nad t?m, proc ze v?ech m?st zrovna tady.

Mej v?ru, rekl by mu Imаm Khalil. Omar se rozhodl, ze ji m?t bude.

Vlevo od nej stаl hotel Barcelо Raval, zvlа?tn?, kruhovitа, fialov?mi a cerven?mi svetly zkrа?lenа budova, z jej?chz dver? vychаzeli lidе v elegantn?ch ?atech a jin? zase vchаzeli. Neznal ho jmеnem; vedel jen, ze vypadа jako vаbnicka, ke kterе jsou zаmozn? hr??n?ci pritahovаni jako mury k plameni. Sedet pred n?m mu dodаvalo s?lu a posilovalo jeho v?ru, aby byl schopn? udelat to, co bylo nevyhnutelnе.