Cíl Zero

Maria se zasmаla. „Rekla bych, ze necemu takovеmu by se dalo r?kat zapadl? bar, jen s lep??m j?dlem.“

„Jasne.“

Uvnitr bylo ?tulno, jen moznа trochu mаlo prostoru. Zdi byly cihlovе, bez om?tky, a nad hlavou jim cnely drevenе trаmy. Ze stropu visely retro zаrovky, kterе vydаvaly teplе tlumenе svetlo a vytvаrely tak pr?jemnou atmosfеru.

Proc jsem nervоzn?? pomyslel si, kdyz se posadili. Znal tuhle zenu. Spolecne zabrаnili mezinаrodn? teroristickе organizaci v zavrazden? stovek, moznа tis?cu lid?. Ale tohle bylo jinе; tohle nebyla operace nebo mise. Tohle bylo pro pote?en?. A to stacilo k tomu, aby v tom byl rozd?l.

Poznej ji, zaznela mu v hlave Mayina slova. Bud zaj?mav?.

„Takze, jak to jde v prаci?“ zeptal se nakonec. V duchu si nad sv?m vlazn?m pokusem jen frustrovane povzdechl.

Maria pozvedla jeden koutek. „Mel bys vedet, ze o tom vаzne mluvit nemuzu.“

„Jasne,“ rekl. „Jak jinak.“ Maria byla aktivn? agentkou CIA. I kdyby byl on sаm v akci, nemohla by s n?m sd?let podrobnosti svе operace, pokud by takе nebyl jej? soucаst?.

„A co ty?“ zeptala se. „Jak to jde v novе prаci?“

„Nen? to zl?,“ priznal. „Jenom pomаhаm, takze je to na polovicn? ?vazek, pаr lekc? t?dne. Nejakе znаmkovаn? a tak. Ale nen? to buhv? jak zaj?mavе.“

„A holky? Jak se maj??“

„Ehm… zvlаdaj? to,“ rekl Reid. „Sara o tom, co se stalo, vubec nemluv?. A Maya, ta prаve…“ Zarazil se, nez stacil vyzradit pr?li?. Duveroval Marie, ale soucasne nechtel priznat, ze Maya velmi presne uhodla, co je Reid zac a do ceho je zapleten?. Tvаre mu zruzovely a m?sto toho rekl: „Popichovala me. Ze jdu dnes na rande.“

„A ne snad?“ zeptala se Maria zcistajasna.

Reid c?til, jak mu tvаre znovu zahorely. „Jo. Rekl bych, ze jo.“

Znovu se usmаla. Vypadalo to, ze si jeho nesmelost uz?vа. V akci jako Kent Steele dokаzal b?t sebevedom?, zdatn? a rozvаzn?. Ale tady, ve skutecnеm svete, se c?til stejne neobratne, jak by se po dvou letech celibаtu c?til kdokoliv jin?.

„A co ty?“ zeptala se. „Jak to zvlаdа??“

„Jde to,“ rekl, „dobre.“ Jen co to vyslovil, zalitoval toho. Copak se snad od svе dcery prаve nenaucil, ze upr?mnost je nejlep?? prostredek? „To byla lez,“ rekl hned. „Mysl?m, ze to nen? ?plne ruzovе. Snaz?m se zamestnаvat zbytecn?mi ?koly a hledаm v?mluvy, protoze kdyz se zastav?m, byt jen na chvilku, a jsem sаm se sv?mi my?lenkami, vzpomenu si na jejich jmеna. Vid?m jejich tvаre, Mario. A nemuzu si pomoct, ale mysl?m si, ze jsem neudelal dost, abych tomu zabrаnil.“

Vedela presne, na co narаz? – tech devet lid?, kter? zemreli pri v?buchu tе jedinе nаloze, kterou Amun odpаlil v Davosu. Maria se natаhla pres stul a vzala ho za ruku. Jej? dotek mu paz? vyslal pr?jemnе mravencen? a uklidnil jeho nervy. Jej? prsty byly teplе a jemnе.

„To je realita, kterе se mus?me pod?vat zpr?ma do oc?,“ rekla. „Nemuzeme zachrаnit v?echny. V?m, ze si nepamatuje? v?echno jako Zero, ale pokud ano, vedel bys to.“

„Moznа, ze to nechci vedet,“ rekl ti?e.

„Rozum?m. Porаd se muzeme snazit. Ale myslet si, ze muze? spasit cel? svet, je ??lenstv?. Devet zivotu, Kente. Stalo se to a nejde to vz?t zpet. Ale mohly to b?t stovky. Mohly to b?t tis?ce. Takhle so na to mus?? d?vat.“

„A co kdyz to nedokаzu?“

„Pak… si najdi nejak? kon?cek, moznа? Jа pletu.“

Nedokаzal se ubrаnit sm?chu. „Plete??“ Nedokаzal si pri tom Mariu predstavit. Jak pouz?vа pletac? jehlice ke zmrzacen? nejakеho vzbourence? To jiste. Ale skutecnе pleten??

Hrde pozvedla bradu. „Ano, pletu. Nesmej se mi. Nedаvno jsem upletla prikr?vku, kterа je mekc? nez cokoliv, co jsi v zivote c?til. Co se ale snaz?m r?ct, je, ze si mа? naj?t kon?cek. Neco, co ti zamestnа jak ruce, tak hlavu. A co tvoje pamet? Nejak? pokrok?“

Povzdechl si. „Ne tak docela. Nedelo se toho tolik, abych ji mohl procvicit. Porаd je to dost za?modrchanе.“ Odlozil menu na stul a protаhl si ruce. „Ale kdyz uz jsi to zm?nila… Dneska se mi stalo neco zvlа?tn?ho. Vrаtil se mi ?trzek vzpom?nky. O Kate.“

„Aha?“ Maria se kousla do rtu.

„Jo.“ Dlouhou chv?li byl zticha. „Mezi mnou a Kate, nez ode?la… bylo v?echno v porаdku, ne?“

Mariiny bridlicove ?edе oci se zaklesly do tech jeho. „Ano. Podle toho, co v?m, to mezi vаmi bylo vzdycky skvelе. Opravdu te milovala. A ty ji.“

Bylo pro nej tezkе vystаt jej? pohled. „Jo. Dobre.“ Sаm sobe se zasmаl. „Proboha, poslouchа? me? Jsem na rande a mluv?m o svе zesnulе zene. Pros?m te, ner?kej o tom mе dceri.“

„No tak.“ Jej? prsty pres stul znovu na?ly ty jeho. „To je v porаdku, Kente. Chаpu to. Je to pro tebe celе novе a zvlа?tn?. Nejsem tady tak docela odborn?k, takze… nejak to spolu zvlаdneme.“

Jej? prsty stаle spoc?valy na tech jeho. Byl to pr?jemn? pocit. Ne, v?c nez to – bylo to tak sprаvne. Nervоzne se uchechtl, ale jeho ?smev se vytratil, kdyz si neco uvedomil; ze ho Maria stаle oslovovala Kente.

„Copak je?“ zeptala se.

„Ale nic. Jen jsem se zamyslel… ani nev?m, jestli je Maria Johanssonovа tvoje pravе jmеno.“

Maria nesmele pokrcila rameny. „Mohlo by b?t.“

„To nen? fеr,“ zaprotestoval. „Ty znа? moje.“

„V?ak ner?kаm, ze to nen? moje pravе jmеno.“ Uz?vala si to, hrаla si s n?m. „Vzdycky mi muze? r?kat agent Marigold, pokud bude? cht?t.“

Zasmаl se. Marigold bylo kryc? jmеno, stejne jako jeho Zero. Pripadalo mu tеmer sme?nе pouz?vat kryc? jmеna, kdyz se znali osobne – pak si ale uvedomil, ze jmеno Zero v mnoh?ch, se kter?mi se setkal, vyvolаvalo strach.

„Jakе bylo Reidiggerovo kryc? jmеno?“ zeptal se Reid ti?e. Tеmer ho ta otаzka bolela. Alan Reidigger byl Kentuv nejlep?? pr?tel – ne, pomyslel si Reid, byl to muj nejlep?? pr?tel – a nekonecne vern? clovek. Jedin?m problеmem bylo, ze si o nem Reid skoro nic nepamatoval. V?echny vzpom?nky na Reidiggera zmizely po implantac? pametovеho supresoru, kter? mu Alan zajistil.

„Nepamatuje? si to?“ Maria se nad tou my?lenkou mile usmаla. „Alan ti dal prezd?vku Zero, vedel jsi to? A ty jsi mu dal jeho. Boze muj, na tu noc jsem nevzpom?nala roky. Byli jsme v Ab? Dhab?, mysl?m, vraceli jsme se z operace a opili se v nejakеm hotelovеm baru. Rekl ti ‚Ground Zero‘ – tak se r?kа m?stu, kde vybuchla atomovа bomba, protoze jsi za sebou vet?inou nechаval pekn? binec. To se pak zkrаtilo jen na Zero a to ti zustalo. A ty jsi mu r?kal –“

Zazvonil telefon a preru?il jej? vyprаven?. Reid se instinktivne pod?val na svuj vlastn? mobil, kter? lezel na stole, a cekal, ze na displeji uvid? Mayino c?slo.

„Jen klid,“ rekla, „to jsem jа. Proste to ignoruj…“ Pod?vala se na svuj telefon a oboc? se j? znepokojene stаhlo. „Vlastne, tohle je z prаce. Vterinku.“ Zvedla telefon. „Ano? M-hm.“ Jej? zasmu?il? pohled se zvedl a setkal se s Reidov?m. D?vala se mu do oc? a oblicej se j? je?te v?c stahoval. At uz j? ten druh? clovek r?kal cokoliv, ocividne to nebylo nic dobrеho. „Rozum?m. Dobre. D?ky.“ Zavesila.

„Vypadа? ustarane,“ poznamenal. „Jа v?m, jа v?m, nemuze? mluvit o prаci a tak –“

„Utekl,“ za?eptala. „Ten zabijаk ze Sionu, ten v nemocnici. Kente, dostal se ven pred ani ne hodinou.“

„Rais?“ rekl Reid ohromene. Na cele mu okamzite vyrazil studen? pot. „Jak?“

„Neznаm podrobnosti,“ rekla chvatne a strcila telefon zpаtky do psan?cka. „Mrz? me to, Kente, ale mus?m j?t.“

„Jasne,“ rekl ti?e. „Rozum?m.“ Po pravde se sаm c?til na m?le daleko od jejich ?tulnеho stolku v malе restauraci. Ten zabijаk, kterеho Reid nechal napospas smrti – a to ne jednou, ale rovnou dvakrаt – byl stаle nazivu a ted i na svobode.

Maria vstala a nez ode?la, naklonila se pres stul a pritiskla svе rty na jeho. „Brzo si to zopakujeme, slibuju. Ale ted, povinnost volа.“

„Jiste,“ rekl. „Bez a najdi ho. A Mario? Bud opatrnа. Je nebezpecn?.“

„To jа taky.“ Mrkla na nej a spe?ne vy?la ven z restaurace.