Cíl Zero

Adrian si povzdechl. „Ano,“ priznal. „Tohle je jen miniaturn? vzorek, ne tak stabiln?, jako budou dal??. Co kdyz to nebude fungovat?“

„Bude.“ Claudette kolem nej ovinula ruce. „Ver?m v tebe, stejne jako Imаm Khalil. Tahle pr?lezitost je pro tebe jako dar. Jsi pozehnan?, Adriane.“

Jsi pozehnan?. Stejnа slova Khalil pouzil, kdyz se poprvе setkali. Pred tremi mes?ci vzala Claudette Adriana na v?let do Recka. Khalil, stejne jako mnoho dal??ch Syranu, byl uprchl?k – ne v?ak politick?, zаdn? vedlej?? produkt vаlkou zpusto?enеho nаroda. Byl nаbozensk?m uprchl?kem, kterеho sunnitе i ??itе pronаsledovali pro jeho idealistickе nаzory. Znamen?m Khalilovy spirituality bylo spojen? islаmsk?ch dogmat a nekter?ch esoterick?ch filozofick?ch vlivu od Dr?zu, jako je pravdomluvnost a prevtelovаn? du?e.

Adrian svatеho muze potkal v hotelu v Atеnаch. Imаm Khalil byl pr?jemn? clovek s mil?m ?smevem, nosil hned? oblek, cernе vlasy a vousy mel ucesanе a upravenе. Mlad? Francouz byl m?rne zaskocen, kdyz ho pri jejich prvn?m setkаn? Imаm pozаdal, aby se s n?m pomodlil. Spolecne se usadili na koberecek smerem k Mekce a ti?e se modlili. Kolem Imаma se rozprost?ral klid jako neviditelnа aura, m?r, kter? Adrian nezazil od doby, kdy byl mal? kluk a jeho tehdy zdravа matka ho drzela v objet?.

Po modlitbe si oba muzi sedli k vodn? d?mce a caji a Khalil se rozhovoril o svе ideologii. Rozmlouvali o tom, jak je dulezitе b?t sаm k sobe upr?mn?; Khalil veril, ze jedin? zpusob, jak muze lidstvo odcinit svе hr?chy, je absolutn? upr?mnost, kterа umozn? du?i, aby se reinkarnovala v cistou bytost. Ptal se Adriana na mnoho otаzek t?kaj?c?ch se vedy i spirituality. Ptal se na jeho matku a sl?bil mu, ze nekde na tеto zemi se jeho matka uz dаvno znovu zrodila, cistа, krаsnа a zdravа. Mladеmu Francouzovi to prineslo m?r.

Pak Khalil mluvil o Imаmu Mahdim, Spasiteli, a posledn?m z Imаmu, svatеm muzi. Mahdi bude t?m, s kter?m prijde Soudn? den a zbav? svet v?eho zla. Khalil veril, ze k tomu dojde velmi brzy a po Mahdiho spаse prijde utopie; kazdе stvoren? v celеm vesm?ru bude bezchybnе, ryz? a cistе.

Oba muzi spolu sedeli nekolik hodin dlouho do noci a kdyz Adrianovi zac?nalo pripadat, jako by mel mysl zamlzenou podobn?m kourem, kter? se rozprost?ral v?ude kolem nej, konecne se zeptal na otаzku, kterа mu vrtala hlavou.

„Jsi to ty, Khalile?“ zeptal se svatеho muze. „Jsi Mahdi?“

Imаm Khalil se nad t?m ?iroce usmаl. Vzal Adrianovy ruce do sv?ch dlan? a rekl jemne: „Ne, synu. Ty j?m jsi. Jsi pozehnan?. Vid?m to tak jasne, jako vid?m tvuj oblicej.“

Jsem pozehnan?. V kuchyni v jejich byte v Marseille Adrian pritiskl svе rty na Claudettino celo. Mela pravdu; dali Khalilovi slib a museli ho dodrzet. Vzal ocelovou krabicku z kuchynskе linky a prinesl ji cekaj?c?m Arabum. Odklapl v?ko a zvedl horn? penovou kostku, aby jim ukаzal malickou, neprody?ne uzavrenou sklenenou ampulku, kterа byla usazenа uvnitr.

Nevypadalo to, ze by v n? neco bylo – a v tom spoc?val jeden z duvodu, proc se jednalo o jednu z nejnebezpecnej??ch substanc? na svete.

„Drahа,“ rekl Adrian, kdyz vrаtil penovou kostku zpаtky a zajistil v?ko. „Potrebuji, abys jim zretelne rekla, ze se za zаdn?ch okolnost? nesmej? tеhle lahvicky dot?kat. Je nutnе s n? zachаzet s nejvy??? opatrnost?.“

Claudette pretlumocila jeho zprаvu do arab?tiny. Najednou Syran, kter? krabicku drzel, vypadal o dost v?c znepokojene nez pred chv?l?. Druh? z muzu smerem k Adrianovi dekovne prik?vl a za?eptal v arab?tine za?eptal frаzi, kterе Adrian dobre rozumel – „M?r budiz s tebou a milost Allаhova“ – a bez dal??ho slova oba muzi ode?li.

Jakmile byli pryc, Claudette otocila dodatecn?m zаmkem a zajistila ret?zek. Pak se se zasnen?m, spokojen?m v?razem na tvаri otocila ke svеmu milenci.

Adrian v?ak stаl nehnute, s kamennou tvаr?.

„Lаsko?“ rekla opatrne.

„Co jsem to udelal?“ za?eptal. Odpoved uz znal; dal smrt?c? virus do rukou dvou cizincu, nam?sto do rukou Imаma Khalila. „Co kdyz mu to nedoruc?? Co kdyz to upust? nebo otevrou nebo –“

„Mа lаsko.“ Claudette mu ovinula ruce kolem pasu a pritiskla mu tvаr na hrud. „Jsou to Imаmovi stoupenci. Budou postupovat opatrne a donesou to presne tam, kam maj?. Mej v?ru. Prаve jsi udelal prvn? krok k tomu, zmenit svet v lep?? m?sto. Ty jsi Mahdi. Na to nikdy nezapom?nej.“

„Ano,“ rekl jemne. „Jiste. Mа? pravdu, jako vzdy. A jа to mus?m dokoncit.“ Pokud jeho mutace nebude fungovat, jak by mela, nebo pokud nevytvor? kompletn? dаvku, nemel pochyb, ze bude zklamаn?m nejen v oc?ch Khalilov?ch, ale takе v oc?ch Claudette. Bez n? by se zhroutil. Potreboval ji, jako potreboval vzduch, j?dlo nebo slunce.

Presto si v?ak nemohl pomoct a prem??lel, co s t?m vzorkem udelaj? – jestli ho Imаm Khalil otestuje soukrome, na nejakеm vzdаlenеm m?ste, nebo jestli ho vypust? na verejnost.

To v?ak nejsp?? velmi brzy zjist?.

?ESTА KAPITOLA

„Tati, nemus?? me pokazdе vodit az ke dver?m,“ stezovala si Maya, kdyz prechаzeli Dahlgrenskе nаdvor? smerem k Healy Hall na kampusu Georgetownskе univerzity.

„V?m, ze nemus?m,“ rekl Reid. „Ale chci. Co je, styd?? se snad za to, ze te nekdo uvid? s tаtou?“

„O tom to nen?,“ zamumlala Maya. Cesta sem byla tichа. Maya celou dobu jen zamy?lene z?rala z okna, zat?mco Reid se ne?spe?ne snazil vymyslet neco, o cem by mohli mluvit.

Maya dodelаvala tret? rocn?k stredn? ?koly, ale vyzkou?ela si uz kurzy pro pokrocilе a nekolikrаt t?dne uz chodila na prednа?ky na Georgetownskеm kampusu. Pred zacаtkem studia na univerzite to byl dobr? krok a na zаdosti o prijet? to vypadalo dobre – obzvlа?te kdyz Georgetown byla jej? prvn? volba. Reid trval na tom, ze bude Mayu do ?koly nejen vozit, ale ze ji takе vzdy zavede do tr?dy.

Predchoz? vecer, kdyz byla Maria nucena jejich rande predcasne ukoncit, Reid spechal domu za sv?mi dcerami. Byl extrеmne rozru?en?, kdyz sly?el tu novinu, ze Rais utekl – prsty se mu na volantu celou dobu trаsly – ale prinutil se zustat v klidu a snazil se nad t?m prem??let logicky. CIA uz ho pronаsledovala a pravdepodobne takе Interpol. Znal protokol pro takovou situaci; kazdе leti?te budou sledovat a na kazdе vet?? ceste ze Sionu budou vztyceny zаtarasy. A Raisovi uz nezbyli zаdn? spojenci, na kterе by se mohl obrаtit.

Mimo to ten zabijаk unikl ve ?v?carsku, coz bylo kolem ?esti a pul tis?ce kilometru daleko. Od Kenta Steela ho delila polovina kontinentu a cel? oceаn.

Presto v?ak vedel, ze se bude c?tit o dost lеpe, az obdrz? potvrzen?, ze Raise znovu zadrzeli. Veril Mariin?m schopnostem, ale prаl si, aby mel tu moznost ji pozаdat, at ho o svеm pokroku pravidelne informuje.

On a Maya do?li ke vchodu do Healy Hall a Reid zavаhal. „Dobre, takze se uvid?me, az skonc?te?“

Podez?rave se na nej pod?vala. „Nechce? me snad zavеst az dovnitr?“

„Dnes ne.“ Mel pocit, ze tu??, proc byla Maya celе rаno tak tichа. Prede?l? vecer j? dal ?petku nezаvislosti, ale dnes byl zase zpаtky ve star?ch kolej?ch. Musel si pripomenout, ze uz nen? malа holcicka. „Posly?, v?m, ze jsem te v posledn? dobe tro?ku drzel zkrаtka…“

„Tro?ku?“ Maya si odfrkla.

„…A omlouvаm se za to. Jsi schopnа, vynalеzavа a inteligentn? mladа zena. A jenom chce? b?t trochu nezаvislа. Rozum?m tomu. Moje ochranаrskа povaha je muj problеm, ne tvuj. Nic z toho nen? tvoje chyba.“

Maya se pokusila skr?t ?smev, kter? se j? dral na rty. „Rekl jsi prаve neco jako ‚muzu za to jа, ne ty‘?“

Prik?vl. „Presne tak, protoze je to pravda. Nedokаzal bych si odpustit, kdyby se ti neco stalo, kdyz bych tady nebyl.“

„Ale nemuze? tady b?t vzdycky,“ rekla, „bez ohledu na to, jak moc se bude? snazit. A jа potrebuju b?t schopnа vyporаdat se s problеmy sama.“

„Mа? pravdu. Budu se snazit trochu stаhnout.“

Pozvedla jedno oboc?. „Slibuje??“

„Slibuju.“

„Dobre.“ Natаhla se na ?pickаch a pol?bila ho na tvаr. „Uvid?me se pak.“ Zam?rila ke dver?m, ale pak ji je?te neco napadlo. „V??, moznа by neu?kodilo, kdybych se naucila str?let ze zbrane, jen pro pr?pad nouze…“

Zvedl prst jej?m smerem. „Neprehаnej to.“

Krive se usmаla a zmizela v hale. Reid se pаr minut jen tak potuloval kolem. Boze, jeho dcerky rostly pr?li? rychle. Za dva roky bude Maya oficiаlne dospelа. Brzo prijdou auta, placen? vysokе a… dr?v nebo pozdeji kluci. D?kybohu na tohle zat?m je?te nedo?lo.

Kdyz m?ril ke Copley Hall, rozptyloval se obdivovаn?m architektury kampusu. Nebyl si jist?, jestli ho nekdy vubec omrz?, jen se tak prochаzet po univerzite a uz?vat si pohled na budovy z osmnаctеho a devatenаctеho stolet?, z nichz mnohе byly postavenе ve Romаnskеm slohu, kter? ve stredoveku vlаdl Evrope. Na krаse tomu v?emu dodаval fakt, ze byla polovina brezna a ve Virginii se v tuto dobu menilo pocas?, takze teploty stoupaly na deset, m?sty az patnаct stupnu, kdyz bylo skutecne hezky.

Jeho role pomocnеho profesora obvykle spoc?vala v tom, ze prednа?el pro men?? tr?dy o petadvaceti az triceti studentech, kter? byli primаrne zameren? na historii. Zameroval se na prednа?ky o vаlkаch a cas od casu zaskakoval za profesora Hildebrandta, kter? mel definit?vu a casto cestoval kvuli knize, kterou psal.

Nebo je moznа tajn?m clenem CIA, zauvazoval Reid.

„Dobrе rаno,“ rekl hlasite, kdyz ve?el do tr?dy. Vet?ina studentu uz byla na sv?ch m?stech, kdyz dorazil, takze posp?chal dopredu, postavil svou bra?nu na stul a shodil ze sebe svе tv?dovе sako. „Jdu o pаr minut pozdeji, takze se na to hned vrhneme.“ Byl to skvel? pocit, b?t znovu ve tr?de. Tady byl ve svеm zivlu – alespon v jednom z nich. „Urcite mi nekdo z vаs rekne, co bylo s ohledem na pocet mrtv?ch tou nejv?c znicuj?c? udаlost? v historii Evropy?“

„Druhа svetovа vаlka,“ rekl nekdo okamzite.

„Jedna z nejhor??ch celosvetove, to jiste,“ odpovedel Reid, „ale Rusko na tom v tomto ohledu bylo hure nez zbytek Evropy, co se t?ce c?sel. Co dal??ho mi reknete?“

„Mongolsk? vpаd do Evropy,“ rekla bruneta s cul?kem.