Cíl Zero

Reid tam dlouhou chv?li sаm jen tak sedel. Kdyz pri?la serv?rka, ani nesly?el, co r?kala. Jen neurcite mаvl rukou, aby j? dal najevo, ze je v porаdku. K tomu v?ak mel daleko. Ani nec?til ten zаvan nostalgie, kdyz ho Maria pol?bila. Jedinе, co c?til, byl uzel strachu, kter? se mu stahoval v bri?e.

Muz, kter? veril, ze jeho osudem je zab?t Kenta Steela, utekl.

PАTА KAPITOLA

Adrian Cheval byl navzdory tomu, ze vecer jiz znacne pokrocil, stаle vzhuru. Sedel na stolicce v kuchyni a zamlzen?ma ocima z?ral do notebooku, kter? mel pred sebou, zat?mco jeho prsty divoce pob?haly po klаvesnici.

Zastavil se jen na nepatrnou chvilku a usly?el, jak z podkrov? schаz? Claudette. Jej? bosе nohy ti?e tapkaly po kobercem potazen?ch schodech. Jejich byt v Marseille byl mal? ale ?tuln? a nachаzel se na konci tichе ulice pouh?ch pet minut chuze od pobrez?.

Jen o chv?li pozdeji perifern?m viden?m zahlеdl jej? drobnou figuru a ohnive rudе vlasy. Polozila mu ruce na ramena a prejela s nimi nahoru a pak dolu po jeho hrudi, az j? hlava spocinula na jeho lopatkаch. „Mon chеri,“ zapredla. „Lаsko. Nemuzu spаt.“

„Ani jа ne,“ odpovedel ti?e francouzsky. „Mus?m toho hodne dodelat.“

Jemne ho kousla do u?n?ho lalucku. „Povez mi o tom.“

Adrian ukаzal na monitor, na kterеm byla vyobrazenа cyklickа dvou?roubovice RNA varioly major – viru, kter? vet?ina lid? znala pod nаzvem pravе ne?tovice. „Tenhle druh ze Sibire je… neuveriteln?. Nikdy jsem nic takovеho nevidel. Podle m?ch v?poctu bude jeho virulence ohromnа. Jsem presvedcen, ze jedinа vec, kterа mu mohla zabrаnit ve vyhlazen? lidstva pred tis?ci lety, byla doba ledovа.“

„Novodobа Potopa.“ Claudette mu ti?e vzdychla do ucha. „Za jak dlouho to bude pripravenе?“

„Mus?m tenhle druh zmutovat a zаroven zachovat jeho stabilitu a s?lu,“ vysvetlil. „Nic jednoduchеho, ale je to nezbytnе. WHO jiste z?skala vzorky toho samеho viru pred peti mes?ci; nepochybuji, ze uz pracuj? na vakc?ne, pokud ji uz nedokoncili. Nа? virus mus? b?t dostatecne unikаtn? na to, aby na nej jejich vakc?na nefungovala.“ Takov? proces se naz?val smrt?c? mutagenez?. ?lo o manipulaci s RNA vzorku viru, kterе z?skal na Sibiri, aby zv??il virulenci a sn?zil inkubacn? dobu. Podle sv?ch v?poctu Adrian predpoklаdal, ze m?ra mortality zmutovanеho viru variola major muze dosаhnout az osmasedmdesаti procent – coz bylo tеmer trikrаt tolik, co dokаzaly prirozene se vyskytuj?c? pravе ne?tovice, kterе byly Svetovou zdravotnickou organizac? vym?ceny v roce 1980.

Po svеm nаvratu ze Sibire Adrian nejdr?ve nav?t?vil Stockholm a pouzil obcanku zesnulеho studenta Renaulta, aby se dostal do univerzitn?ch budov, kde se ujistil, ze vzorky byly behem jeho prаce neaktivn?. Nemohl se v?ak pod identitou nekoho jinеho zdrzovat dlouho, takze ukradl ve?kerе nezbytnе vybaven? a vrаtil se do Marseille. Svou laborator si zalozil v nepouz?vanеm sklepe pod obchodem jednoho krejc?ho tri bloky od jejich bytu; ten mil? star? krejc? veril, ze Adrian byl genetik, zkoumal lidskou DNA a nic jinеho, a Adrian nechаval dvere zamcenе na visac? zаmek, kdyz tam zrovna nebyl.

„Imаm Khalil bude m?t radost,“ vydechla mu Claudette do ucha.

„Ano,“ souhlasil Adrian ti?e. „Bude m?t radost.“

Vet?ina zen by pravdepodobne nebyla zrovna nad?enа, kdyby zjistila, ze jejich druhа polovicka pracuje se substanc? natolik tekavou, jako je prudce nakazliv? druh prav?ch ne?tovic – ale Claudette nebyla jako vet?ina zen. Byla vysokа pouh?ch sto ?edesаt dva centimetru a vedle Adrianovy sto osmdesаt centimetru vysokе postavy vypadala drobne. Jej? vlasy mely barvu ohne a oci mela hlubokе a zelenе jako ta nejhust?? dzungle, se vznetlivou jiskrou.

Poznali se teprve pred rokem, kdyz byl Adrian ?plne na dne. Prаve ho vyloucili ze Stockholmskе univerzity za pokus o z?skаn? vzorku vzаcnеho enteroviru; toho samеho, kter? teprve o pаr t?dnu dr?ve ukoncil zivot jeho matky. V tе dobe byl Adrian odhodlan? – dokonce posedl? – vyvinout lеk, aby uz nikdo netrpel tak jako ona. Ale na fakulte ho odhalili a nаsledne vyloucili.

Claudette ho na?la v zapadlе ulici v kaluzi vlastn?ho zoufalstv? a zvratku, pusoben?m alkoholu napul v bezvedom?. Vzala ho domu, umyla ho a dala mu p?t. Druhеho rаna se Adrian probudil a uvidel na svе posteli sedet prekrаsnou zenu, kterа mu s ?smevem rekla: „V?m presne, co potrebuje?.“

Otocil se na kuchynskе stolicce, by j? byl tvаr? v tvаr, a zacal j? prej?zdet rukama po zаdech. I kdyz sedel, byl tеmer stejne vysok? jako ona. „Je zaj?mavе, ze jsi zm?nila Potopu,“ poznamenal. „V??, nekter? vzdelanci ver?, ze Potopa sveta se skutecne stala, moznа dokonce pred zhruba sedmi az osmi tis?ci lety… coz je tеmer v tе samе dobe, kdy vznikl tenhle druh viru. Moznа, ze Potopa byla jen metaforou a byl to prаve tenhle virus, kter? ocistil svet od jeho hr?chu.“

Claudette se mu zasmаla. „Tvе neustаlе snahy sjednotit vedu se spiritualitou mi nejsou vubec ciz?.“ Zlehka vzala jeho oblicej do dlan? a pol?bila ho na celo. „Ale stаle nechаpe?, ze nekdy je v?ra v?e, co potrebuje?.“

V?ra je v?e, co potrebuje?. Presne tenhle lеk mu predepsala pred rokem, kdyz se probudil ze svеho opileckеho snen?. Prijala ho a dovolila mu zustat v jej?m byte, presne v tom samеm, kter? ted spolecne ob?vali. Nez Adrian potkal Claudette, neveril v lаsku na prvn? pohled, ale j? se podarilo ovlаdnout jeho zpusob my?len?. V prubehu nekolika mes?cu ho seznаmila s dogmaty Imаma Khalila, islаmskеho svatеho muze ze S?rie. Nepovazoval se za sunnitu ani za ??itu, ale jednodu?e vyznаval Boha – dokonce do takovе m?ry, ze dovoloval svе skromnе sekte nаsledovatelu, aby Ho naz?vali, jak se jim zachce, jelikoz Khalil veril, ze vztah kazdе osoby se sv?m stvoritelem je veskrze osobn?. Khalil svеho boha naz?val Allаh.

„Pojd si uz lehnout,“ rekla mu Claudette a hladila ho po brade hrbetem ruky. „Potrebuje? si odpocinout. Ale nejdr?v… je ten vzorek pripraven??“

„Ten vzorek,“ prik?vl Adrian, „ano, mаm ho.“

V nerezovе krabicce se symbolem biologickеho nebezpec? byla mezi dvema penov?mi kostkami uhn?zdenа jedinа malinkatа sklenenа ampulka, ne vet?? nez nehet, ve kterе byl neprody?ne uzavren? aktivn? virus. Samotnа krabicka pak nenаpadne stаla na lince v jejich kuchyni.

„Dobre,“ zapredla Claudette. „Protoze cekаme hosty.“

„Ted?“ Adrian sundal ruce z jej?ho kr?ze. Necekal, ze se to stane tak brzy. „V tuhle hodinu?“ Byly tеmer dve hodiny rаno.

„Kazdou chv?li,“ rekla. „Slozili jsme slib, mа lаsko, a mus?me ho dodrzet.“

„Ano,“ za?eptal Adrian. Mela pravdu, jako vzdy. Sliby se nesm? poru?it. „Jiste.“

Kdyz se u dver? ozvalo strohе, tezkе zaklepаn?, oba poskocili.

Claudette rychle odcupitala ke dver?m. Ret?zek nechala zaji?ten? a pootevrela je jen na pаr centimetru. Adrian ji nаsledoval a nahlеdl j? pres rameno. Na druhе strane uvidel dva muze. Ani jeden nevypadal prаtelsky. Neznal jejich jmеna a sm??lel o nich jen jako o „tech Arabech“ – ackoliv podle toho, co vedel, mohli b?t Kurdovе nebo dokonce Turkovе.

Jeden z nich Claudette neco rychle arabsky rekl. Adrian nerozumel; jeho arab?tina byla prinejlep??m chabа, omezenа na pаr frаz?, kterе ho Claudette naucila, ale ona jednou prik?vla, odjistila ret?zek a nechala je vstoupit.

Oba byli vcelku mlad?, neco pres tricet let, snedе tvаre jim zastinoval okаzal? porost vousu. Na sobe meli klasickе evropskе oblecen?, dz?ny a trika a svetlе bundy vhodnе pro chladn? nocn? vzduch; Imаm Khalil po sv?ch vyznavac?ch nepozadoval zаdn? nаbozensk? ?bor. Ve skutecnosti po svеm presunu ze S?rie preferoval, aby jeho lidе splynuli s davem, kdykoliv to bylo moznе – z duvodu, kter?m Adrian dobre rozumel, vzhledem k tomu, pro co se tady ti dva muzi zastavili.

„Chevale.“ Jeden ze Syranu k?vl na Adriana tеmer se zboznou ?ctou. „Dopredu? Rekni.“ Mluvil extrеmne ?patnou francouz?tinou.

„Dopredu?“ zopakoval Adrian zmatene.

„Chtel se te zeptat, jak jsi pokrocil,“ rekla Claudette jemne.

Adrian se usmаl. „Jeho francouz?tina je pr??ernа.“

„Stejne jako tvoje arab?tina,“ opаcila Claudette.

Na tom neco bude, pomyslel si Adrian. „Rekni mu, ze pokrok chce cas. Tahle prаce vyzaduje peclivost a trpelivost. Ale postupuji dobre.“

Claudette pretlumocila jeho zprаvu do arab?tiny a dvojice Arabu uznale prik?vla.

„Mal? kousek?“ zeptal se druh? muz. Vypadalo to, ze si svou francouz?tinu chtej? procvicit na nem.

„Pri?li si pro vzorek,“ rekl Claudette Adrianovi, ackoliv si to z kontextu uz sаm odvodil. „Dojde? pro nej?“ Bylo mu jasnе, ze Claudette nemа nejmen?? zаjem dotknout se vzorkovnice, at uz byla zaji?tenа nebo ne.

Adrian prik?vl, ale nepohnul se. „Zeptej se jich, proc nepri?el Khalil osobne.“

Claudette se kousla do rtu a jemne se dotkla jeho ruky. „Drah?,“ rekla ti?e, „jsem si jistа, ze je zamestnan? jinde –“

„Co muze b?t dulezitej?? nez tohle?“ nalеhal Adrian. Zcela ocekаval, ze Khalil doraz? osobne.

Claudette polozila otаzku v arab?tine. Dvojice Syranu se zamracila a vymenili si pohledy, nez odpovedeli.

„R?kaj?, ze dnes v noci nav?t?vil nemohouc?ho,“ rekla Claudette Adrianovi francouzsky, „modl? se za jeho opro?ten? od fyzickеho sveta.“

Adrianova mysl na chv?li preskocila k jeho matce, pouh?ch pаr dnu pred jej? smrt?. Lezela na posteli s ocima otevren?ma ale bez ponet? o svete. Vlivem lеku byla sotva pri vedom?; bez nich by zaz?vala neutuchaj?c? muka, s nimi v?ak byla tеmer v kоmatu. Behem tech t?dnu, kdy se bl?zila svеmu konci, nemela nejmen?? ponet? o svete kolem sebe. Casto se u jej?ho loze modlil, aby se uzdravila, ackoliv c?m v?c se bl?zila svеmu odchodu, t?m casteji se jeho modlitby menily a zjistil, ze si preje jen to, aby byl jej? konec rychl? a bezbolestn?.

„Co s n?m bude delat?“ zeptal se Adrian. „S t?m vzorkem?“

„Ujist? se, ze tvа mutace funguje,“ rekla Claudette jednodu?e. „V?? to.“

„Ano, ale…,“ Adrian se odmlcel. Vedel, ze nemel prаvo zpochybnovat Imаmuv zаmer, nаhle mel v?ak silnе nutkаn? to vedet. „Otestuje to soukrome? Nekde na odlehlеm m?ste? Je nezbytnе, abychom se neodhalili pr?li? brzy. Zbytek dаvky je?te nen? pripraven?…“

Claudette rychle neco rekla dvojici Syranu, pak vzala Adriana za ruku a zavedla ho do kuchyne. „Lаsko,“ rekla ti?e, „jsi na pochybаch. Mluv se mnou.“