Cíl Zero

V provizorn?m cistеm prostoru Cheval vstoupil do prenosnе dekontaminacn? sprchy. Z kazdеho ?hlu ho peclive ocistilo ?est trysek s horkou vodou a vestaven?m emulgаtorem. Jakmile mel tuhle cаst za sebou, opatrne a metodicky ze sebe sloupl zlutou ochrannou kombinеzu a nechal ji lezet na zemi ve stanu. Bylo docela moznе, ze v n? zustaly jeho vlasy nebo sliny, identifikacn? faktory – ale cekal ho je?te jeden krok.

V kufru Cicerova terеnn?ho dz?pu byly dva cervenе kvаdrovitе kanystry s benz?nem. Jemu bude stacit pouze jeden, aby se dostal zpet mezi lidi. Dal?? z nich peclive rozlil po cistеm prostoru, ctyrech neoprenov?ch stanech a plаtenеm pr?stre?ku.

Pak je zapаlil. Plamen vy?lehl rychle a okamzite a poslal k nebi cern?, sloupec olejnatеho d?mu. Cheval s ocelovou krabickou nastoupil do dz?pu a odjel. Nezrychlil, ani se nepod?val do zpetnеho zrcаtka na hor?c? areаl. Dаval si na cas.

Imаm Khalil na nej bude cekat. Ale mlad? Francouz toho mel je?te spoustu na prаci, nez bude virus pripraven?.

PRVN? KAPITOLA

Reid Lawson uz asi podesаtе za posledn? dve minuty nahlеdl skrz zaluzie ve svе domаc? pracovne. Zac?nal b?t nervоzn?; autobus mel prece uz dаvno prijet.

Jeho pracovna se nachаzela ve druhеm patre a byla nejmen?? ze tr? pokoju jejich novеho domu na Spruce Street v Alexandrii ve stаte Virginie. Byla to pr?jemnа zmena v porovnаn? s jeho st?snenou studovnou pripom?naj?c? skr?n, kterou mel v Bronxu. Polovina vec? byla vybalenа; zbytek lezel v krabic?ch pohаzen?ch na podlaze. Jedinе veci, na jejichz organizaci si udelal cas, byl jeho stul a poc?tac.

Reid si rekl, ze dnes, tеmer cel? mes?c potе, co se nastehovali, uz si dа veci do porаdku a konecne si v?echno v pracovne vybal?.

Nedostal se dаl nez k otevren? jednе krabice. Ale byl to dobr? zacаtek.

Autobus nikdy nemа zpozden?, pomyslel si. Vzdycky je tady mezi dvacаtou tret? a dvacаtou pаtou minutou po tret? hodine. A uz je patnаct tricet jedna.

Volаm jim.

Popadl ze stolu telefon a vytocil Mayino c?slo. Behem vyzvаnen? prechаzel z m?sta na m?sto a pokou?el se neprem??len nad v?emi temi stra?liv?mi vecmi, kterе se mohly jeho dcerаm na ceste ze ?koly stаt.

Hovor spadl do hlasovе schrаnky.

Reid sebehl ze schodu do preds?ne a oblеkl si lehkou bundu; brezen byl ve Virginii o poznаn? pr?jemnej?? nez v New Yorku, ale stаle bylo chladno. S kl?cky od auta v ruce pre?el k panelu na zdi a zadal ctyrm?stn? kоd, aby zapnul alarm do aktivn?ho rezimu. Cestu, kterou autobus jezdil, znal nazpamet; mohl po n? jet az do ?koly, pokud bude muset a…

Jen co otevrel vchodovе dvere, u obrubn?ku na konci pr?jezdovе cesty s kv?len?m brzd zastavil jasne zlut? autobus.

„Pristizen,“ zamumlal Reid. Nemohl se jen tak schovat zpаtky do domu. Bezpochyby ho uz videly. Jeho dve dosp?vaj?c? dcery vystoupily z autobusu, kter? nаsledne odjel, a vydaly se po chodn?ku k domu. Zastavily az u vchodov?ch dver?, kterе Reid blokoval.

„Ahoj holky,“ rekl tak zvesela, jak jen to dokаzal. „Jak bylo ve ?kole?“

Star?? z jeho dcer, Maya, ho pocastovala podezr?vav?m pohledem a zalozila si ruce na prsou. „Kampak jde??“

„Hmm… pro po?tu,“ rekl.

„A k tomu potrebuje? kl?ce od auta,“ odtu?ila a pokynula k jeho pesti, ve kterе sv?ral kl?ce od jejich str?brnеho SUV. „Zkus to znovu.“

Jo, pomyslel si, pristizen. „Autobus prijel pozde. V??, co jsem ti r?kal. Pokud doraz?te pozdeji, mа? mi zavolat. A proc jsi mi nezvedala telefon? Zkou?el jsem ti volat –“

„?est minut, tati,“ zakroutila Maya hlavou. „?est minut nen? ‚pozde‘. ?est minut znamenа hust? provoz. Na jednе ulici byla drobnа dopravn? nehoda.“

Ukrocil stranou a pustil je do domu. Jeho mlad?? dcera Sara ho letmo objala a ti?e pozdravila: „Ahoj tati.“

„Ahoj, zlato.“ Reid za nimi zavrel dvere, zamknul a pomoc? kоdu znovu aktivoval bezpecnostn? systеm. Az pak se otocil zpet na Mayu. „Hust? provoz nebo ne, chci, abys mi vzdycky dala vedet, kdyz se zpozd?te.“

„Zbytecne vy?iluje?,“ zabrucela.

„Pros?m?“ zamrkal prekvapene. „Mysl?m, ze si plete? vy?ilovаn? se starostlivost?.“

„Ale no tak,“ odsekla Maya. „T?dny nаs nespou?t?? z oc?. Od doby, co ses vrаtil, jsi jako posedl?.“

Jako vzdy mela pravdu. Reid byl vzdycky ochranitelsk? otec a kdyz jeho zena a jejich matka pred dvema lety zemrela, tenhle jeho instinkt se zdvojnаsobil. Ale pred ctyrmi t?dny se z neho stal extrеmne ochranаrsk? rodic, kter? ze sv?ch det? nespou?t? zrak a (aby byl upr?mn?) je dokonce trochu panovacn?.

To v?ak priznat nehodlal.

„Moje milа, zlatа dcerko,“ zacal naoko hubovat, „postupne nаm dosp?vа? a bude? se muset dozvedet jeden tvrd? fakt – ze nekdy se proste plete?. A prаve ted se plete?.“ Krive se usmаl, ale ona nikoliv. K uvolnen? napet? mezi sebou a sv?mi dcerami mel ve zvyku pouz?vat humor, ale Maya ho tentokrаt pre?la.

„Kdyz mysl??.“ Pro?la preds?n? a vydala se do kuchyne. Bylo j? ?estnаct a na svuj vek byla ohromne inteligentn? – nekdy se dokonce zdаlo, ze pro svе vlastn? dobro az pr?li?. Mela Reidovy tmavе vlasy a cit pro dramaticnost, v posledn? dobe se v?ak zdаlo, ze zac?nа m?t sklony k pubertаln? ?zkosti, nebo minimаlne k nаladovosti… povet?inou zpusobenе kombinac? Reidova nepretrzitеho dohl?zen? a zcela zjevnеho faktu, ze jim nerekl pravdu o tom, co presne se stalo pred mes?cem.

Sara, mlad?? z jeho dvou dcer, se vydala nahoru po schodech. „Jdu si udelat ?koly,“ rekla ti?e.

Reid zustal v preds?ni sаm. Povzdechl si a oprel se o b?lou zed. Kvuli jeho dcerkаm ho bodalo u srdce. Sare bylo ctrnаct let, byla sladkа a plnа zivota, ale kdykoliv zacali mluvit o tom, co se stalo v ?noru, ztichla nebo rychle opustila m?stnost. Jednodu?e se j? o tom nechtelo mluvit. Pred nekolika dny se j? Reid pokusil nab?dnout, ze j? domluv? schuzku s terapeutem, neutrаln? tret? stranou, se kterou si bude moct promluvit. (Samozrejme by to byl doktor zamestnan? u CIA.) Sara odm?tla se strucn?m „ne, d?ky“ a odbehla z m?stnosti, nez se Reid zmohl na dal?? slovo.

Nenаvidel se za to, ze pred sv?mi detmi mus? skr?vat pravdu, ale bylo to nutnе. Krome agentury a Interpolu nesmel nikdo znаt skutecnost – ze pred necel?m mes?cem znovu nabyl cаst svе pameti jako agent CIA pod kryc?m jmеnem Kent Steele, mezi prаteli a kolegy znаm takе jako agent Zero. Kvuli experimentаln?mu pametovеmu supresoru, kter? mu implantovali do hlavy, Reid tеmer na dva roky ztratil ve?kerе vzpom?nky na to, ze by kdy byl agent Kent Steele. Pak mu v?ak to zar?zen? vytrhli z lebky.

Vet?ina vzpom?nek na zivot Kenta Steela byla stаle ztracenа. Byly tam, zamcenе v nejakеm zapadlеm ?upl?ku v jeho hlave, ze kterеho tu a tam neco uniklo jako z protеkaj?c?ho kohoutku, obvykle po nejakеm vizuаln?m nebo verbаln?m podnetu. Brutаln? zpusob, jak?m mu pametov? supresor vytrhli z hlavy, mu provedl neco s limbick?m systеmem a kvuli tomu se mu vzpom?nky nevrаtily v?echny najednou – a Reid za to byl skutecne rаd. Na zаklade toho mаla, kterе vedel o svеm zivote jako agent Zero, si nebyl tak docela jist?, ze chce, aby se mu v?echny vzpom?nky vrаtily. Jeho nejvet?? obavou bylo, ze by se mu mohlo vybavit neco, na co nechtel vzpom?nat, neco, ceho litoval, nebo zr by si vzpomnel na nejak? pr??ern? cin, s vedom?m kterеho by Reid Lawson jednodu?e nedokаzal z?t.

Krome toho byl od tech udаlost? v ?noru velice zaneprаzdnen?. CIA mu pomohla prem?stit jeho rodinu. Po nаvratu do Spojen?ch stаtu ho spolu s dcerami poslali do Alexandrie ve Virginii, jen kousek od hlavn?ho mesta Washingtonu. Agentura mu pomohla zajistit pozici pomocnеho profesora na Georgetownskе univerzite.

Od tе doby byl v jednom kole: musel dcerаm zar?dit nаstup do ?koly, zvykat si na novou prаci a stehovat se do novеho domu ve Virginii. Reid se v?ak v?emi mozn?mi zpusoby snazil rozpt?lit, takze si pro sebe vytvаrel v?emoznе aktivity. Vymaloval pokoje. Vylep?oval jejich spotrebice. Koupil nov? nаbytek a novе ?koln? uniformy pro devcata. To v?echno si mohl ted dovolit; CIA mu vyplatila tucnou cаstku za jeho ?cast v zastaven? teroristickе organizace jmеnem Amun. Bylo to v?c, nez si za rok vydelal jako profesor. Pen?ze mu v?ak prichаzely v mes?cn?ch obnosech, aby to nikdo bl?ze nezkoumal. V?plata, kterа mu prichаzela na ?cet, se na prvn? pohled tvаrila jako odmena za konzultace od fale?nе nakladatelskе spolecnosti, kterа tvrdila, ze chystа sеrii historick?ch ucebnic.

Mezi v?emi temi penezi a ohromnou spoustou casu – v soucasnosti prednа?el jen na nekolika lekc?ch t?dne – se Reid snazil zamestnat, jak nejv?c to ?lo. Jelikoz pokud se zastavil, byt jen na okamzik, znamenalo to pro nej zac?t prem??let a prem??let znamenalo pripom?nat si ruznе veci, mezi nez nepatrily jen str?pky ztracen?ch vzpom?nek, ale takе jinе, stejnou merou nepr?jemnе veci.

Jako treba tech devet jmen, kterа si zapamatoval. Tech devet tvаr?, kterе se mu vryly do pameti. Tech devet zivotu, kterе vyhasly kvuli tomu, ze selhal.

„Ne,“ za?eptal si pro sebe ti?e, zat?mco stаl sаm v preds?ni svеho novеho domu. „Tohle nemа? zapotreb?.“ Nechtel si to pripom?nat, ne ted. Nam?sto toho zam?ril do kuchyne, kde Maya zrovna procesаvala lednicku a hledala neco k j?dlu.

„Asi objednаm pizzu,“ oznаmil. Kdyz nic neodpovedela, dodal: „Co r?kа??“

S povzdechem zavrela lednicku a oprela se o ni. „Je to fajn,“ rekla jednodu?e. Pak se rozhlеdla kolem. „Tahle kuchyn vypadа l?p. L?b? se mi to stre?n? okno. A zahrada je taky vet??.“

Reid se usmаl. „Myslel jsem tu pizzu.“

„Jа v?m,“ odvetila a pokrcila rameny. „Jen mi pripadа, ze v posledn? dobe preferuje? vyh?bat se danеmu tеmatu, tak si r?kаm, proc to nedelat taky.“

Reid sebou pri jej?m neomalenеm tоnu trhl. V?c nez jednou uz se z nej snazila dostat informace o tom, co se stalo, kdyz zmizel, ale jejich konverzace vzdycky koncila stejne: on tvrdil, ze jeho kryc? historka je pravdivа, zat?mco ona se na?tvala, protoze vedela, ze j? lze. Pak to vzdycky zhruba na t?den nechala b?t a nаsledne se cel? ten zacarovan? kruh opakoval.

„K takovеmu postoji nen? duvod, Mayo,“ rekl.

„Jdu zkontrolovat Saru.“ Maya se otocila nap podpatku a ode?la z kuchyne. Jen o chvilku pozdeji ji sly?el vychаzet nahoru po schodech.

Frustrovane si promnul koren nosu. V takov?ch chv?l?ch mu Kate chybela nejv?c. Vzdycky vedela, co r?ct. Vedela by si rady se dvema dosp?vaj?c?mi devcaty, kterа si pro?ly t?m, c?m si pro?ly jeho dve dcery.

Jeho odhodlаn? udrzovat je v nevedomosti pomalu slаblo. Nedokаzal se primet k tomu, aby jim znovu odrecitoval kryc? historku, kterou mu podstrcila CIA a nakаzala mu, aby ji rekl svе rodine a kolegum, kdyby se ho ptali, kam na t?den zmizel. Celа historka znela nаsledovne: u jeho dver? zazvonili federаln? agenti a zаdali ho o pomoc pri dulezitеm pr?padu. Jako profesor na prestizn? univerzite byl Reid v ideаln? pozici, aby jim pomohl s v?zkumem. Z toho, co jeho dcery vedely, strаvil vet?inu toho t?dne v konferencn? m?stnosti, hloubal nad knihami a z?ral do poc?tace. To bylo v?e, co jim mohl r?ct, a detaily si musel nechat pro sebe.

Rozhodne jim nemohl povedet o svе pr?sne tajnе minulosti jako agent Zero, nebo o tom, ze pomohl zabrаnil Amunu v bombovеm ?toku na Svetovе ekonomickе fоrum v Davosu ve ?v?carsku. Nemohl jim r?ct, ze v prubehu nekolika mаlo dn? vlastn?ma rukama zabil v?c nez tucet, z nichz kazd? byl znаm?m teroristou.