Cíl Zero

„Ehm, jo,“ rekl ti?e. „Jsem v pohode. To bude ta pizza.“ Pod?val se na hodinky a zamracil se. „To bylo rychlе. Hned jsem zpаtky.“ Pro?el preds?n? a nahlеdl pres kukаtko. Venku stаl mlad? muz s tmav?mi vousy a napul nepr?tomn?m pohledem. Na sobe mel cervenou poloko?ili s logem pizzerie.

Presto se Reid ohlеdl pres rameno, jestli se Maya ned?vа, a pak pomalu strcil ruku do kapsy tmave hnedе leteckе bundy, kterа visela na hаcku vedle dver?. V kapse byl schovan? nabit? Glock 22. Odklapl pojistku a zastrcil si ho za pаsek sv?ch kalhot. Az pak otevrel dvere.

„Pizza pro pana Lawsona,“ rekl monotоnne posl?cek.

„Jo, to jsem jа. Kolik jsem dluzn??“

Chlap?k si prendal obe krabice do jednе ruky a sаhl si do zadn? kapsy. Reid udelal instinktivne to samе.

Koutkem oka zahlеdl pohyb a jeho pohled zatekal vlevo. Pres jeho trаvn?k rychl?m krokem prechаzel muz s vojensk?m sestrihem – nejpodstatnej??m detailem v?ak bylo, ze se mu u boku pohupovalo pouzdro se zbran?. A jeho dlan spoc?vala na rukojeti.

DRUHА KAPITOLA

Reid pozvedl pazi jako policista, kdyz zastavuje auto.

„To je v porаdku, pane Thompsone,“ zavolal. „Jen pizza.“

Postar?? muz s pro?edivel?mi, u hlavy zastrizen?mi vlasy a m?rn?m pupkem, se na trаvn?ku pred jeho domem zastavil. Posl?cek pizzy se ohlеdl pres rameno a vubec poprvе dal najevo nejakе emoce – jeho oci se ?okovane roz??rily, kdyz si v?iml zbrane a ruky, kterа na n? spoc?vala.

„Jsi si jist?, Reide?“ Pan Thompson si posl?cka podezr?vave meril.

„Jsem.“

Chlap?k s pizzou ze zadn? kapsy pomalu vytаhl ?ctenku. „Ehm, bude to za osmnаct dolaru, rekl vyjevene.

Reid mu dal dvacet a vzal si od nej krabice. „Drobnе si nechte.“

Posl?ckovi to nemusel r?kat dvakrаt. Odbehl zpаtky ke svеmu cekaj?c?mu autu, naskocil a odsvi?tel pryc. Pan Thompson to celе s primhouren?ma ocima sledoval.

„Dekuji, pane Thompsone,“ rekl Reid, „ale byla to jen pizza.“

„Ten chlаpek se mi nel?bil,“ zavrcel Reiduv soused. Reid mel toho star?ka rаd – ackoliv si myslel, ze se pan Thompson zhostil svе novе role dаvat pozor na rodinu Lawsonov?ch s pr?li? velkou vа?n?. Presto v?ak Reid pro tuto roli preferoval nekoho prehnane horlivеho, nez aby byl pr?li? laxn?.

„Opatrnosti nen? nikdy dosti,“ dodal Thompson. „Jak se maj? devcata?“

„Dobre, dobre,“ usmаl se Reid mile. „Ale, ehm… skutecne tohle s sebou mus?te nosit na kazdеm kroku, kazdеmu na oc?ch?“ Pokynul ke zbrani typu Smith & Wesson u Thompsonova boku.

Postar?? muz vypadal zmatene. „No… jiste. Moje dny u CHP uz skoncily a ve Virginii je no?en? zbrane legаln?.“

„…Jiste.“ Reid se prinutil k ?smevu. „Jak jinak. Je?te jednou d?ky, pane Thompsone. Dаm vаm vedet, pokud bych neco potreboval.“

Thompson prik?vl a odklusal pres trаvn?k zpаtky ke svеmu domu. Zаstupce reditele Cartwright Reida ujistil, ze tenhle star?k je velice zdatn?; Thompson byl agent CIA v duchodu, a ackoliv nebyl v akci uz v?c nez dve desetilet?, ocividne byl ?tastn? – moznа dokonce trochu dychtiv? – ze muze b?t znovu k uzitku.

Reid si povzdechl a zavrel za sebou dvere. Zamknul je a znovu aktivoval bezpecnostn? panel (coz se zac?nalo stаvat jeho rituаlem pokazdе, kdyz otevrel nebo zavrel dvere). Pak se otocil a spatril Mayu, kterа stаla za n?m v preds?ni.

„Co tohle melo znamenat?“ zeptala se.

„Ale nic. Pan Thompson te pozdravuje.“

Maya si znovu zalozila ruce. „A to jsem si myslela, ze jsme tak pokrocili.“

„Ale no tak,“ rekl Reid s posme?kem. „Thompson je jenom ne?kodn? star?k –“

„Ne?kodn?? Neudelа krok bez pistole,“ protestovala Maya. „A nemysli si, ze jsem si nev?imla, jak nаs pozoruje z okna. Jako by nаs ?pehoval –“ Brada j? m?rne poklesla. „Proboha, to je to, co delа?? A pan Thompson je taky ?peh?“

„Jez??i, Mayo, nejsem ?peh…“

Jasne, pomyslel si, to je vlastne presne to, co jsi…

„Nemuzu tomu uverit!“ zvolala. „Proto ho nechаvа? delat nаm chuvu, kdyz nekam jde??“

„Ano,“ priznal ti?e. Nemusel j? r?kat pravdu, o kterou se neprosila, ale dаl uz nemelo smysl snazit se pred n? cokoliv skr?vat, kdyz dokаzala veci tak presne odhadnout.

Cekal, ze se bude zlobit a znovu ho zacne obvinovat, ale nam?sto toho jen zakroutila hlavou a za?eptala: „Neskutecnе. Muj tаta je tajn? agent a nа? pomaten? soused je bodyguard.“ Pak ho k jeho prekvapen? objala kolem krku a mаlem mu shodila krabice s pizzou z ruky. „V?m, ze mi nemuze? r?ct v?echno. Jen jsem chtela znаt alespon cаstecnou pravdu.“

„Jasne, jasne,“ zamumlal. „Jenom riskuju mezinаrodn? bezpecnost, abych byl dobr?m tаtou. Ted bez probudit svou sestru, nez ta pizza vychladne. A Mayo? Sare ani slovo.“

Ve?el do kuchyne, vytаhl pаr tal?ru a nejakе ubrousky a nalil tri sklenice limonаdy. O chv?li pozdeji se do kuchyne pri?ourala Sara a rukou si pri tom prot?rala oci.

„Ahoj, tati,“ zahuhnala.

„Ahoj, zlato. Posad se. Jak jsi na tom se spаnkem? Sp?? v noci dobre?“

„M-hm,“ zamrucela neurcite. Sara utrhla plаtek pizzy, ukousla ?picku a zacala ji pomalu, nepr?tomne zv?kat.

Mel o ni starost, ale snazil se to nedаvat pr?li? najevo. Nam?sto toho sаm odtrhl troj?heln?k pizzy s pаrkem a paprikou. Uz byl na pul cesty k jeho ?stum, kdyz mu ho Maya najednou vytrhla z ruky.

„Co si mysl??, ze delа??“ dozadovala se.

„…J?m? Nebo se snaz?m.“

„Ehm, ne. Mа? rande, zapomnel jsi?“

„Coze? Ne, az z?tra…,“ odmlcel se nejiste. „Ale ne, je to dnes vecer, ze?“ Mаlem se plаcl dlan? do cela.

„To teda je,“ rekla Maya s plnou pusou.

„Nav?c to nen? rande. Je to jen vecere s kamarаdkou.“

Maya pokrcila rameny. „Jak chce?. Ale pokud se ted nepujde? nachystat, prijde? na tuhle ‚veceri s kamarаdkou‘ pozde.“

Pod?val se na hodinky. Mela pravdu; v pet se mel setkat s Mariou.

„No tak, bez, hu?. Prevlec se.“ Doslova ho vyhnala z kuchyne a on se vydal nahoru po schodech.

S t?m v??m, co se v posledn? dobe delo a spolu s faktem, ze se snazil vyh?bat vlastn?m my?lenkаm, mаlem zapomnel na svuj slib sej?t se s Mariou. Behem posledn?ch ctyr t?dnu se nekolikrаt pokusili domluvit na schuzce, ale vzdycky do toho bud jednomu nebo druhеmu neco vlezlo – ackoliv, aby byl k sobe upr?mn?, vet?inou to byl on, kdo se musel omluvit. Mariu uz to ocividne uz prestalo bavit a nejenze naplаnovala jejich setkаn?, ale takе vybrala m?sto na pul cesty z Alexandrie i z Baltimoru, kde zila. Jedinе, co musel udelat, bylo sl?bit, ze prijde.

Chybela mu. Chybelo mu b?t s n?. Nebyly jenom partneri v rаmci agentury; meli spolecnou historii, ale Reid si vet?inu z n? nepamatoval. Ve skutecnosti znal sotva pаr str?pku. Jedinе, co vedel, bylo, ze kdyz byla pobl?z, mel zcela zreteln? pocit, ze je ve spolecnosti nekoho, kdo se o nej zaj?mal – pr?tel, nekdo, komu mohl duverovat, moznа dokonce v?c nez to.